Není svatba jako svatba: Druhy svateb, se kterými se můžete setkat

Svatba je zpravidla významnou událostí v životě snoubenců. V ideálním případě je to událost, ve kterou přirozeně a dobrovolně vyústí velká zamilovanost a láska obou partnerů. Pokud se nejedná o svatbu pouze formální, kterou je z nějakého důvodu nutné uskutečnit, snoubenci se na ni velmi těší a chtějí si ji zařídit přesně podle svých představ a snů. Dnes už ale zdaleka nevypadá každá svatba stejně, lidé si zařizování užívají a snaží se, aby to byl den skutečně nezapomenutelný. Možná se tedy dostanete na takové druhy svateb, které by vás ani nenapadly.

Poté co muž vymyslí, naplánuje a uskuteční zásnuby a žena mu se slzami v očích a s novým třpytivým prstýnkem na prsteníčku levé ruky řekne ano, přichází další, možná ještě náročnější plánování – to svatební. Pokud máte štěstí a vaše okolí vám do zařizování proti vaší vůli příliš nezasahuje, jedná se o velmi příjemné a zábavné období, které by si zamilovaní lidé měli skutečně užívat a těšit se na svůj velký den. Existuje však řada otázek, které si pár musí zodpovědět a rozhodnout, aby jejich den D byl opravdu podle jejich představ. Nyní se na ně podíváme.

Druhy svateb 1: Církevní vs. civilní

První, co budete se svou polovičkou nejspíše řešit, je otázka, jestli chcete mít svatbu církevní nebo úřední. Pro páry, které společně chodí každý týden do kostela, popřípadě jsou oba absolutní ateisti, bude toto rozhodnutí nejspíše velice rychlé. Větší debata nastane asi u partnerů, z nichž jeden je ateista a druhý ne. Svatby nábožensky smíšených dvojic jsou v kostele možné, nicméně pro ateistického partnera nemusí být zrovna příjemné. Proto musí být partner, který by církevní svatbu chtěl, velmi chápavý a nenutit svůj protějšek na sílu do něčeho, při čem se necítí komfortně. U církevních obřadů se totiž slovům jako je Bůh, církev či požehnání nevyhnete.

Církevní svatba je samozřejmě důstojnější. Už jen prostory kostela a zvuk varhan dodají na síle a závažnosti okamžiku. Navíc dlouhou uličku obklopenou řadou lavic, která je snem mnoha dívek, asi nikde nevytvoří lépe, než právě v kostele. Pro věřící lidi má navíc požehnání od kněze významnou hodnotu a považují to za něco, co opravdu dodává sílu a štěstí do manželství. Církevní svatba je také více osobní a ušitá na míru snoubencům. Vzhledem k tomu, že předtím, než kněz dva lidi oddá, musí se s nimi poznat a probrat jejich představy, touhy a postoje, jeho řeč během obřadu může být do velké míry přizpůsobená konkrétnímu páru a do proslovu kněží zpravidla zařazují i nějaké osobní informace o snoubencích.

Na druhou stranu musí člověk počítat s tím, že církevní svatba je opravdu náboženstvím poměrně naplněná, takže pokud máte v plánu brát se v kostele jen proto, že je to hezké místo s dlouhou uličkou, měli byste si to rozmyslet. Proslov faráře vám totiž nejspíše nebude úplně vyhovovat, pokud alespoň z části nejste nábožensky založeni. Počítat musíte také s tím, že v případě církevní svatby musí snoubenci chodit před samotným obřadem několik týdnů na takzvané poučení, kdy s farářem či knězem, který je bude oddávat, probírají různé otázky manželství a života.

Svatba civilní, tedy svatba na úřadě, je oproti té církevní většinou méně osobní a vřelá. Obřady na radnici jsou zpravidla poměrně krátké a všechny uskutečněné zcela stejně podle jednotné šablony. S osobními prvky ve slavnostní řeči úředníka příliš nepočítejte.

Civilní svatbu si však na druhou stranu můžete udělat prakticky kdekoli podle svých představ. Úředník a matrikář přijedou v podstatě kamkoli. To u církevní svatby ve většině případů možné není. Faráři, především ti katoličtí, většinou trvají na tom, aby místem obřadu byl kostel. Pokud si tedy vyberete nějaké netradiční místo pro svůj obřad, budete muset buď najít nějakého velmi ochotného a benevolentního kněze, nebo zvolit civilní variantu obřadu, která je na druhy svateb mnohem jednodušší a flexibilnější.

Druhy svateb 2: Tajná vs. přiznaná

Dalším bodem v plánování je to, jak vůbec celou svatbu pojmout. I když většina dívek od malička sní o pompézní svatbě v bílých šatech, s hromadou družiček a svatebních zvyků, jsou i tací, kteří si na veliké akce nepotrpí a svůj velký okamžik chtějí prožít jen sami dva. V těchto případech se velmi často uchylují k tomu, že se vezmou tajně, pouze za přítomnosti svědků, maximálně ještě rodičů. Při tajných svatbách ale zpravidla nebývají přítomni ani ti. Dokonce i svědci často nejsou nikdo z rodiny či přátel snoubenců, ale někdo z úřadu či někdo, kdo prostě „jde kolem".

Tajné svatby mají kouzlo v tom, že jsou většinou naplánovány velmi spontánně a bez větších příprav. Partneři si tedy ušetří nejen finance vynaložené za velkou svatbu, ale také nervy z toho, jestli všechny plány vyjdou tak, jak mají, a jestli nikdo, kdo má nějaký úkol, nezklame.

K tajným svatbám se často uchylují slavné osobnosti, které nestojí o mediální zájem, nebo velmi bláznivě zamilovaní, kteří jednají impulzivně a například na dovolené pocítí touhu posunout svou lásku dál, a tak to zkrátka udělají. Spousta lidí má také sen vzít se někde na pláži u moře, tak si naplánují, že odjedou na dovolenou a tam se tajně a velmi romanticky vezmou. Dalším důvodem pro tajnou svatbu bývají situace, kdy budoucí manželé z nějakých důvodů na své svatbě lidi nechtějí nebo necítí potřebu na svůj sňatek příliš upozorňovat. Těmi důvody mohou být například komplikované vztahy v rodinách, nedostatek financí, spíše racionální než láskyplné důvody k sňatku či přistupování ke svatbě jako k formalitě.

Pokud oba partneři cítí, že tajná svatba je to, co si odjakživa přejí, není o čem mluvit. I tajná svatba ve dvou může být velmi romantická a krásná. Pokud však například žena touží po něčem větším a muž ji tlačí do toho, aby se vzali tajně a sami, neměla by se nechat zahnat do kouta a zcela se přizpůsobit. V takovém případě ji totiž později může velmi mrzet, že si svůj den neužila více podle svých představ. Je potřeba vždy udělat kompromis. Tím může být například malá svatba v kruhu úzké rodiny a nejbližších přátel, která patří mezi komornější druhy svateb. 

Naproti tomu přiznané svatby jsou takové, kterých se účastní alespoň malý okruh blízkých lidí. Taková svatba tedy není do poslední chvíle před všemi utajována. Minimálně rodiče, sourozenci a nejbližší přátelé jsou velmi rádi, když mohou být u tohoto významného okamžiku s vámi. Pokud se tedy rozhodnete vzít se v jejich přítomnosti a ne tajně, jistě jim tím uděláte velkou radost. Nikdy však nezapomínejte na to, že svatba je v první řadě váš den, takže štěstí a radost ostatních, je až na druhém místě. Nejdůležitější je, abyste se zvoleným typem svatby byli spokojení vy.

Druhy svateb 3: Velká vs. malá

V případě, že otázku, zda se vzít tajně či s hosty, máte vyřešenou, a rozhodnete se pro variantu s hosty, je na řadě vytvoření seznamu pozvaných. To opět není jednoduchý úkol. Nejideálnější případ by byl asi ten, kdy by si snoubenci na svatbu pozvali zkrátka ty, které mají rádi, se kterými se stýkají, a kteří jsou jim blízcí. V takovém případě by se pravděpodobně jednalo o středně velkou svatbu s oblíbenými lidmi. Tento koncept je však bohužel téměř nerealizovatelný, tedy pokud nemáte velké štěstí nebo sílu na to, říct některým ne.

Koncept středně velké svatby totiž v sobě většinou zahrnuje problém, a sice ten, že byste si na svatbu například pozvali pouze jednoho ze čtyř bratranců, protože právě s ním se přátelíte a s ostatními se vidíte sotva jednou za rok. Vzhledem k tomu, že ale nechcete čelit výtkám rodičů či babiček a vytvářet peklo v rodině, budete nejspíše nuceni k tomu, pozvat buďto všechny nebo žádného. Kvůli těmto situacím typu „když pozveš Františka, musíš přece pozvat i Tondu, jinak se urazí Mirek a nepřijde nikdo“ vám pravděpodobně seznam svatebních hostů z 50 naroste třeba na 90.

Řešením je tedy buď se smířit s tím, že pro klid v rodině či mezi přáteli pozvete i méně oblíbené osoby, nebo udělat svatbu malou, kam se dostanou pouze nejbližší příbuzní a pár přátel.

Velké svatby jsou jistě krásné, pompézní a nezapomenutelné. Pravděpodobně i více zábavné, protože přeci jen parta kamarádů ve vašem věku vám zajistí víc legrace než babičky a tetičky. Na druhou stranu je potřeba počítat s tím, že velká svatba, má-li být alespoň trochu na úrovni, vás bude stát mnohem víc peněz a starostí se zařizováním. I když nebudete trvat na luxusních pokrmech z nejdražších surovin, nasytit a uspokojit například sto lidí vyjde v každém případě na nemalé částky. Najít vhodné a romantické místo pro velkou svatbu také není zcela jednoduché, a tak patří její zařízení mezi náročnější druhy svateb. 

Pokud jste spíše introvertně založení a nedělá vám dobře velká pozornost, pravděpodobně je pro vás vhodnější malá svatba. Malá svatba v okruhu nejbližších může být stejně důstojná a navíc daleko klidnější a levnější. Pokud si tedy nepotrpíte na velké akce, bude vám malá svatba plně vyhovovat.

Je nutné si však uvědomit, že velikost svatby nemusí být vždy zcela beze zbytku přímo úměrná její ceně. I malá svatba se dá udělat velice draze, pokud si člověk potrpí na luxusu. Na druhou stranu se dá však i větší svatba zvládnout zařídit tak, aby byla důstojná, byla na ní zábava, ale přitom nestála čtvrt milionu. Záleží vždy na prioritách.

Druhy svateb 4: V místě bydliště vs. v zahraničí

Existují páry, které si neumí představit, že by se braly jinde, než ve své domovině. Svatby v místě bydliště jsou praktické v tom, že musíte ubytování zajišťovat pouze přespolním hostům. Celé plánování je také jednodušší, protože se se všemi, kdo vám budou něco zajišťovat, můžete sejít osobně a v klidu vše probrat.

Pokud se rozhodnete uspořádat svatbu daleko od domovů hostů, budete muset buď všem zajistit ubytování, nebo doufat, že si jej zajistí sami. To ovšem působí poměrně bezohledně. Platit však pobyt padesáti lidem například na Mallorce si nemůže dovolit každý. I proto bývají většinou svatby v zahraničí menší, nebo dokonce tajné. Svatby v zahraničí jsou ještě větším oříškem, a sice proto, že kromě otázky jak na ono místo dostat hosty a kde je všechny ubytovat, budete muset zajistit spoustu formalit, které mnohdy nejsou jednoduché.

Druhy svateb 5: Klasická vs. originální

Na konec budete muset doladit celkový styl a formu vašeho svatebního dne od jídla až po dekorace. Samozřejmě můžete svůj velký den pojat tradičně a uspořádat obřad na zámku či v kostele, poté přejet svatební kolonou za zvuku klaksonů do restaurace, kde se koná hostina, tam rozbít talíř, přenést nevěstu přes práh, dát si šunkovou rolku, vývar, svíčkovou a zákusky, a pak tancovat u cimbálu do večera. Takováto svatba asi nikoho neurazí, ale nejspíš ani nepřekvapí.

V posledních letech je velmi moderní dělat svatbu v nějakém stylu. Není výjimkou, že snoubenci si přejí, aby svatebčané přišli například oblečení v puntíkovaném oblečení, v pohádkových kostýmech, ve stylu 30. let, ve stylu oblíbeného filmu či seriálu a podobně. V těchto případech jsou samozřejmě i celé výzdoby, zábava a catering laděny do onoho stylu. Jedná se o něco, díky čemuž vaše svatba bude nezapomenutelná a jiná. Můžete se tak díky svatbě ocitnout ve světě Harryho Pottera, Game of Thrones, Hvězdných válek nebo třeba na divokém západě.

Originální může být také zábava na svatbě. Kromě klasického tanečního parketu můžete pro hosty připravit například koupání v bazénu, sportovní aktivity, hry různého druhu, jízdu na koních, ochutnávku zajímavých jídel, taneční vystoupení či cokoli, co je vašemu srdci blízké. Svatební zábava by měla vždy korespondovat s koníčky novomanželů, aby především oni byli spokojení a cítili se skvěle.

Pokud chcete překvapit místem obřadu, dnes už se meze nekladou. Druhy svateb, které bývaly dřív ojedinělé či dokonce nemyslitelné, jsou dnes čím dál častější, a tak nejsou výjimky například svatební obřady pod vodou, v lese, na mrakodrapu či v balonu.

Obvyklá i netradiční místa obřadu

Uvedeme si několik míst, na kterých se odehrávají u nás i ve světě svatební obřady. Některá z nich jsou tradiční a obvyklá, jiná vás možná překvapí.

• kostel
• radnice
• zámek
• kaple
• na louce pod širým nebem
• v ZOO
• v lese
• v balónu
• na střeše mrakodrapu
• při skoku padákem
• pod hladinou
• na skále/hoře

Svatební hostina je pro všechny druhy svateb stejná

I co se týče svatební hostiny, existují různé druhy svateb. Nejklasičtější jsou ty, kdy se po obřadu jede na klasický oběd, kde mají všichni jednotné jídlo, následně se nařízne svatební dort a večer se servíruje teplý i studený raut.

Často se dnes setkáváme však i s takovým konceptem, kdy je obřad později a klasický oběd typu vývar a svíčková už není a rovnou se podává raut. Ten by měl být v těchto případech bohatší a obsahovat více teplých jídel a také jídla studená. Takovým postupem se dá ušetřit i několik tisíc korun.

V posledních letech se i u nás začaly objevovat svatební zvyky ze zahraničí a společné slavnostní rodinné jídlo si nejbližší okruh nevěsty a ženicha dá již v předvečer svatby. Po samotném obřadu už následuje opět pouze bohatý raut. Na těchto typech svateb se také stává, že nevěsta s ženichem se oslav účastní jen kratší čas a následně hned odjíždí na svatební cestu.

Méně oblíbený, ale přesto existující postup je také ten, kdy slavnostní oběd proběhne těsně před obřadem pouze s nejbližší rodinou a po obřadě se servíruje raut. I takto se dá ušetřit a necítit se přitom trapně, že jste po obřadu poslali přátele najíst se do fastfoodu a pozvali je až na večer, což u lidí, kteří na vaši svatbu přijedou z daleka, není rozhodně vhodné. Na druhou stranu se však vytratí ono kouzlo, kdy ženich nevěstu ve svatební den poprvé uvidí, až když k němu kráčí uličkou.

Velmi populární jsou na svatbách různé vychytávky, jako je čokoládová fontána, sele na rožni, tatarák, sýrové fondue, makronky, míchané koktejly, či další delikatesy a zajímavé osvěžující prvky.

Ať už se rozhodnete pro jakýkoli druh svatby, zařiďte si ji přesně tak, jak chcete vy. Tento den je opravdu jedinečný a neopakovatelný, tak si ho pořádně užijte!