Poruchy pozornosti, ADHD, ADD, nesoustředěnost i výkyvy nálad u dětí i dospělých. Jak si s nimi poradit?
Poruchy pozornosti postihují miliony dětí a často přetrvávají až do dospělosti. Je to vlastně nemoc, která zahrnuje kombinaci dlouhotrvajících obtíží, jako jsou potíže s udržením pozornosti, hypoaktivita nebo hyperaktivita či impulzivní chování. Dá se s poruchami pozornosti vůbec něco dělat? Jak na ně vyzrát?
Děti, které poruchy pozornosti trápí, mohou bojovat také s nízkým sebevědomím, problémovými vztahy nebo špatnými výsledky ve škole. V některých případech se mohou příznaky s věkem zmírnit, není to však pravidlem. Někteří lidé bojují s poruchami pozornosti po celý život. Přesto se však mohou naučit se svou diagnózou fungovat a být úspěšní.
Vznik ADHD a poruchy pozornosti
Příčiny rozvoje ADHD a poruchy pozornosti nejsou přesně známy. Podle současného názoru vědců hraje velkou roli při vzniku onemocnění genetika, tedy dědičnost. Může být však způsobena i některými vnějšími faktory prostředí, jako je například konzumace alkoholu matky v těhotenství či kouření v těhotenství, předčasný porod nebo například poranění mozku při porodu. Příznaky ADHD se mohou objevit už kolem 3. roku dítěte, vcelku jistě se pak projeví při vstupu do školy.
Hyperaktivní dítě: Zlobivé nebo nemocné?
Jak udržet pozornost? Odpočívat, cvičit mozek a vyhnout se multitaskingu
ADHD je problém i v dospělosti. Jak se s touto diagnózou vypořádat ve vztahu?
Poruchy pozornosti a ADHD
Základní příznaky ADHD jsou vždy stejné: poruchy pozornosti, neschopnost se soustředit, rychlé a impulzivní chování, jednání bez přemýšlení, až přílišný pohyb ve vztahu k dané situace a odpor proti pravidlům a pokynům. I když u každého a rovněž v každém věku se mohou dané příznaky projevovat jinak. Avšak jedním ze základních problémů ADHD jsou právě poruchy pozornosti, respektive deficit pozornosti. U dětí je možné všimnou si toho, že nevěnuje dostatečnou pozornost detailům nebo dělá chyby z nedbalosti. Má potíže se soustředěním při plnění úkolů či při hraní.
Pokud na něj mluvíte, vypadá, že neposlouchá nebo není schopno vnímat. Neplní pokyny a nedokáže dokončit práci. Pokud nějaký úkol vyžaduje delší duševní úsilí, vyhýbá se mu. Ztrácí věci. Snadno jej rozptýlí sebemenší vnější podnět. A může mít i poruchy paměti. To samé pak pochopitelně platí i u dospělých, kteří mají ADHD.
Tradiční léčba ADHD a poruchy pozornosti
U dětí i dospělých s ADHD je obecně typické, že těžce soustředí pozornost na jednu věc. Během chvilky se nechají snadno rozptýlit a nejsou schopni dokončit rozdělané úkoly. Když jsou nuceni úkoly dokončit pod tlakem nebo se soustředit déle než jsou schopny, mohou potíže vyústit až ve fyzickou nevolnost. Problém je, že většina dětí s ADHD není vůbec léčena. Nikdo je neučí, jak svůj stav zvládat a jak by sami se sebou měli pracovat.
Jestliže takto vstoupí do dospělosti, mohou mít velké potíže v zaměstnání. Skvělou možností, jak se s ADHD lépe poprat je například behaviorální terapie, případně i léky. Ty sice hyperaktivitu nevyléčí, ale mohou pomoci se zmírněním příznaků. Dítě s ADHD by pak mělo být i individuální přístup ve škole, případně asistenta.
Poruchy pozornosti a ADD
Narozdíl od hyperaktivních dětí s ADHD jsou děti s ADD značně klidné. Kam je posadíte, tak zůstanou. ADD se rovněž řadí mezi poruchy pozornosti, avšak jsou typické hypoaktivou. Zatímco u ADHD je problém spíše pozornost udržet, u ADD je náročné především zaměřit pozornost na konkrétní činnost. ADD se projevuje zejména utlumenosti, pomalostí a těžkopádností, dále pak zapomínáním, nesoustředěním a snadným rozptýlením pozornosti. Dítě i dospělý s ADD obtížně dokončuje zadané úkoly a může být dokonce i více emočně labilní.
Pokud se však jedinec s ADD do něčeho zapálí, dokáže vyvinout až neskutečnou dávku soutředění, kdy jej od dané činnosti nelze odtrhnout. Takový student pak bývá učenlivý, zapálený a může dosahovat až výjimečných výsledků, ale musí jej to skutečně bavit a zajímat. Výhodou lidí s ADD je i to, že se umí skvěle orientovat v chaosu. Mají nadhled a bývají kreativní. Je-li třeba ADD řešit, pak se opět využívá psychoterapie, případně vhodných léků.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku