Doc. MUDr. Miroslav Tichý CSc.: Zánět v těle je velký problém, Funkční manuální medicína může pomoci
Zánět v těle je v dnešní době poměrně rozšířeným problémem, ale ne každý lékař si s tím umí poradit. Jméno docenta Miroslava Tichého, začíná být – nejen z tohoto důvodu – poslední dobou čím dál tím častěji skloňováno. Praktikuje celostní medicínu a vymyslel dokonce svou vlastní metodu takzvané „Funkční manuální medicíny“. Co to vlastně je, a s čím nám tento lékař může pomoci?
Jste lékař, který praktikuje takzvanou „celotělovou medicínu“ a vymyslel svoji vlastní metodu takzvanou „Funkční manuální medicína“, co si pod tím můžeme představit?
Termín „celostní medicína“ samozřejmě existuje a je hojně používaný. Záleží ale na tom, co si kdo pod tím představí. Já si pod tím jako rehabilitační lékař představuji to, že pracuji nejen s pohybovým aparátem, ale také s vnitřními orgány, se skrytými záněty, se změnami prokrvení, které je způsobené špatnou funkcí vnitřních orgánů apod. V medicíně se tento termín často redukuje pouze na tzv. psychosomatiku. Scénář bývá celkem prostý. Pacient s jakýmikoli potížemi je podrobně vyšetřený, především přístrojově. Pokud má „štěstí“, tak přístroje něco ukáží, pacient dostane diagnózu a je léčen. Otázkou samozřejmě je, zda léčba přinese úspěch. Hůře je na tom pacient, u kterého přístroje nic neukáží. Lékař západní medicíny v tomto případě usoudí, že příčina musí být psychosomatická a pacienta odesílá na psychiatrii. Citlivější povahy mi v ordinaci skoro pláčou, že přeci nejsou blázni! A já jim věřím. Zejména poté, pokud moje vyšetření rukama problém ukáží. Zrovna dnes jsem měl takovou nešťastnou paní v ordinaci. Snad jí svítá naděje.
Máte takový cit v rukou nebo se tuto vaši metodu „Funkční manuální medicína“ může naučit každý?
Jsem rehabilitační lékař. Vyšetřuji tedy očima a především rukama. To co praktikuji, je Funkční manuální medicína. Do celostní medicíny však patří mnoho dalších metod, jako jsou například akupunktura, ajurveda, homeopatie atd. Tyto metody často diagnostikují spíše podle příznaků, které jim pacient sdělí a na pacienta většinou nesahají.
Pokud jde o mé vyšetření rukama, tak není nijak složité. Nevyžaduje to nějaké „nadpřirozené“ schopnosti. Odučil jsem za ta léta mnoho kurzů mé metody (Funkční manuální medicína) a mohu říci, že velká většina absolventů s tím neměla problém. Za větší problém považuji myšlenkovou interpretaci nálezů rukama.
Metodu (Funkční manuální medicína), kterou na svých pacientech praktikujete, jste vymyslel sám. Co vás vedlo k tomu vytvořit něco nového?
Moje metoda, kterou nazývám Funkční manuální medicína, je skutečně originální. Od nikoho jsem ji nepřevzal a od nikoho neopsal. Stanovil jsem skutečně originální pravidla pro chování zdravého kloubu a nemocného kloubu, a to považuji za rozhodující.
Manuální medicína má ve světě mnoho podob. Já jsem absolvoval asi před 30 lety kurzy manuální medicíny, která je dodnes v naší republice považovaná za oficiální. Ale něco mi v tom chybělo, hlavně ten systém a ta pravidla. Tak jsem si je musel vymyslet sám. Vedla k tomu dlouhá cesta. Ale výsledek je výborný!
V čem se vaše metoda, tedy Funkční manuální medicína, liší od těch běžných, kterou používají fyzioterapeuté?
Lékaři a fyzioterapeuti vyšetří pohybový aparát jednak stavebně (rentgen, CT, MRI atd.) a jednak funkčně (rozsahy pohybu v kloubech, stav vaziva, stav svalů). Předpokládá se, že příčina bolestí je vždy v samotném pohybovém aparátu a léčí se nejčastěji v místě bolesti. Poměrně často se ale stane, že léčba nepomůže. Proč? Ty hlavní důvody jsou tři. 1) V místě bolesti je poškozené kloubní vazivo. Kloub se hýbe příliš moc, a to bývá velmi bolestivé. Ale na rehabilitaci se to ještě více rozhýbává, protože v rehabilitaci platí velmi stará zásada, že bolestivé místo musí být zatuhlé. A tak někdy odchází pacient z léčby ještě více rozbolavělý.
Jsou mu zadané cviky na doma, ale ty taky rozhýbávají! To přece k dobrému výsledku nemůže vést. 2) Příčina sice v pohybovém aparátu je, ale na jiném místě, než kde to bolí. To je potřeba odhalit. Je to trochu detektivka. 3) Příčina je úplně mimo pohybový aparát, ve vnitřních orgánech. To je časté a už jsem se o tom zmínil. Předností mé metody je, že toto všechno umí odhalit.
S čím vším může Funkční manuální medicína lidem pomoci? S čím za vámi lidé chodí nejčastěji?
Ta škála je velmi široká. Jsou to bolesti zad, šíje, hlavy včetně migrén, motání hlavy, bolesti končetinových kloubů….
Říkáte, že za mnohé zdravotní obtíže může zánět v těle…
Ano. To je poměrně časté. Mám ovšem na mysli pouze infekční záněty. Nejzáludnější je to v tom, že pacient nemusí mít s příslušným orgánovým systémem žádné potíže a všechna laboratorní vyšetření na zánět mohou být negativní. Pak je pacient ve slepé uličce. Chodí po doktorech, po rehabilitacích a výsledek není žádný.
Takže pokud mám nemocná kolena, může být problém například v žaludku a vůbec ne v kolenou?
Přesně tak. U zmíněných kolen se nejprve předpokládají úrazy, artróza, poškozené zkřížené vazy a menisky. Ale pokud odborná vyšetření nic z toho neukáží, tak to přeci musí být odněkud přenesené! Konkrétně kolena jsou propojená nervovým systémem s trávící a s močovou soustavou. Takových případů jsem měl řadu.
Na zdravotnické škole nás učili, že zánět je akutní a chronický. Jak je od sebe rozeznáte? Jaký je mezi nimi rozdíl? A jak je léčíte?
Zásadní rozdíl je v průběhu. Akutní zánět nikdo nepřehlédne! Potíže pacienta jsou veliké a také lékařský nález je veliký! Při diagnostice není žádný problém. Chronický zánět může trvat léta a lékařský nález pomocí přístrojů je velmi chudý, nebo dokonce žádný. Zato nález rukama je velký a je stejný bez ohledu na akutnost či chronicitu zánětu. Také léčba je z mého pohledu stejná.
Tedy lze pomocí vaší metody (Funkční manuální medicína) vyléčit i ten chronický zánět, se kterým si západní medicína neví prakticky vůbec rady?
Samozřejmě že ano! Jen je podle chování pohybového aparátu nutné zjistit, že infekční zánět v těle opravdu je a v kterém orgánovém systému se nachází. Mou metodou to jde velmi snadno. Nejedná se o žádné šarlatánství. Je vědecky dokázáno, že při infekčních zánětech, ať virových nebo bakteriálních, se pohybový aparát chová tak typicky, že to lze rukama jednoduše zjistit.
Proč a jak zánět v těle vůbec vzniká? Jaký na to má pohled Funkční manuální medicína?
Zánět je velmi široký pojem. Já zde mluvím o infekčních zánětech. Ty si lidé předávají mezi sebou. Dostanou ho do těla třeba jídlem a pitím. Je celkem pravidlem, že pokud mám možnost vyšetřit celou rodinu, tak jsou buď všichni zdraví, nebo všichni s infekčním zánětem, bez ohledu na to, zda potíže mají nebo ne. Sdílejí stejný prostor, používají stejná zařízení, jedí spolu. To není defektem hygieny!
Velkou roli hraje také oslabení imunity. K té dojde při oslabení těla operací, nemocí, fyzickým nebo psychickým vyčerpáním, silným prochladnutím….
Co mi vůbec hrozí, pokud mám zánět v těle a nevím o něm?
Není to zas tak dramatické. Při zánětech, i těch skrytých, si pacienti často stěžují na únavu. Přijdou z práce a musí jít spát. Výzkumy ukazují, že záněty mohou také vést k psychickým problémům. A samozřejmě potíže s pohybovým aparátem. Tyto bolesti však vypadají jinak, než když si člověk něco zlomí, vymkne, nebo když mu vyhřezne ploténka. Bolesti od vnitřních orgánů jsou někde v hloubce, podél kostí, stěhují se, může to tam zavrtat a zase zmizet apod. Zánět často bolí v klidu, zejména v noci.
Jak můžeme zamezit tomu, aby se zánět v těle rozvinul?
Dělat všechno pro to, aby se neoslabila imunita z důvodů, které jsem před chvílí uvedl. A rozhodně rozumně otužovat.
A co ten „skrytý“ zánět – co to vůbec je?
To je infekční zánět jako každý jiný, ale nikdo o něm neví! Ani pacient, protože nemá žádné odpovídající potíže, ani lékař, protože výsledky všech přístrojových vyšetření jsou negativní.
Jak léčí zánět běžná medicína a jak jej léčíte vy?
Jsem lékař, takže využívám prostředků medicíny, jako jsou antibiotika, antivirotika.
Existují nějaké přírodní prostředky, které si se záněty v těle umí poradit? Jaké?
Samozřejmě existují. Podívejte se na internet a naleznete mnoho zaručeně účinných prostředků. Můžete je samozřejmě vyzkoušet. Ale u skrytých zánětů vlastně nevíte, na který orgánový systém to zacílit. Moje metoda to zjistí naprosto přesně. A také jasně odpoví na to, zda přírodní preparát, který pacient použil, zabral nebo ne.
Všichni znají například kolostrum (česky mlezivo). Vynikající prostředek například na záněty v trávící soustavě. Ale nezabere vždy! Pokud zánět sedí především ve žlučových cestách, tak zabere jedině antibiotikum.
Jaké alternativní metody používáte jako doplněk své léčby vy? S čím máte dobré zkušenosti?
Pro mě je nejlepším alternativním prostředkem ploska nohy, kde se nacházejí všeobecně známé reflexní zóny jednotlivých orgánů. Jednak si tam ověřuji správnost mé diagnózy, jednak zadávám masáž těchto zón pacientům na doma. Nejedná se o nic jiného než o reflexní masáž.
Máte svůj, nějaký zaručený recept na to, jak si udržet zdraví? A jak si držet záněty dál od těla?
Nemám. Se zdravou stravou to nemá rozhodně nic společného. Jíst zdravě je samozřejmě správné, ale že by to zamezilo vzniku jakýchkoli zánětů v těle, o tom silně pochybuji. Provádět jakékoli čistící kůry, například pomocí aloe, je rovněž vhodné. Podle mé bohaté zkušení však ani jedno ani druhé nemůže vzniku zánětu zabránit.
Medailón: Kdo je Doc. MUDr. Miroslav Tichý, CSc.?
Vystudoval 1. Lékařskou fakultu v Praze. Atesty má z rehabilitační a fyzikální medicíny. Nejprve působil na Anatomickém ústavu 1. Lékařské fakulty UK. Poté se zaměřil na rehabilitaci a šel pracovat na soukromou kliniku v Praze. Dlouhá léta působil rovněž na FTVS, kde dosáhl titulu docenta a několik let vedl a řídil katedru fyzioterapie. Časem přešel do Ústí nad Labem na tamní zdravotnickou fakultu. Nejprve zde působil jako ředitel, později jako děkan. Po dvanácti letech působení zde odešel a založil si vlastní praxi. Nyní pracuje jako ambulantní specialista (rehabilitační lékař) v Masarykově nemocnici v Rakovníku a ordinaci má i v Mnichově Hradišti. Je autorem FUNKČNÍ MANUÁLNÍ MEDICÍNY. Tedy své vlastní originální a využívané metody. O ní přednáší, publikuje a učí své studenty.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku