Rozhovor: „Chcete si pořídit zvířecího mazlíčka? Musíte mít na něj čas i finanční rezervu,“ říká veterinářka Dagmar Minaříková
Veterinářka Dagmar Minaříková je oblíbenou a vyhledávanou odbornicí. Veterinární praxi má na periferii Prahy, ale jezdí za ní lidé z širokého okolí. Je členkou záchranné služby veterinární. Krom své odbornosti se zaměřuje i na alternativní směry a metody léčby zvířat.
Lidé se dělí na pejskomily a kočkomily. Do které skupiny patříš ty – veterinářka?
„Já to mám asi půl na půl. Z každého druhu vyzařuje jiná energie, každý se projevuje jinak. Já toho mám doma projistotu víc. Jednu fenku, která se mění ze štěněte ve velkého psa i dvě kočky.“
Právě psy nebo kočky si nejčastěji domů pořizujeme. Na co bychom měli myslet než si domů nového mazlíčka pořídíme? Jaký pohled na to má veterinářka?
„Jako veterinářka jsem v tomto ohledu hodně přísná. Je důležité vědět, zda je v našich možnostech se po celý život zvířete plnohodnotně postarat o jeho servis. Nejde jen o pořizovací náklady, musíme myslet i na pravidelné výdaje za prevenci, kvalitní stravu, péči o srst atd. Nedejbože, aby se stal nějaký akutní úraz. Za mne je třeba špatně pořídit štěně babičce v důchodovém věku jako parťáka a přitom sám mít třeba alergické dítě či jiné zvíře v domácnosti. Až babička třeba odejde, co pak se psem? Víc jak polovina takového „dědictví“ pak končí v útulcích. A de facto jen proto, že jsme nedomysleli detaily.“
Je rozumné pořizovat psa či kočku dítěti s úmyslem, aby se učilo o někoho pečovat? Nebo je lepší pořídit méně náročné zvíře?
„Kočku? Víceméně proč ne. Ona nás vlastně k životu zas až tak nepotřebuje. Psa? To rozhodně ne. Pokud si ho ovšem pořizujeme i pro sebe. Dítě po chvíli přestane bavit pravidelné venčení, natož pak aby sbíralo venku na ulici exkrementy. Se psem, i s „kapesním vydáním psa“, se musí pracovat, stanovit hranice, vychovat. A to dítě úplně nemá zvládnuté u sebe. Vidím to u svého syna, vyrůstá se zvířaty, ale že by se nějak přetrhl s pomocí se říci nedá. Všechno chce svůj čas.“
Pokud přeci jen zvolíme psa, jaké plemeno se nejlépe hodí k dětem? A které naopak ke starším lidem?
„To je individuální. Každý máme jinak nastavený režim, někdo je hyperaktivní, někdo zase spíše pohodář. Pokud mám náročnější práci a nebaví mě moc poletovat venku, určitě si nepořídím pracovní či sportovní plemeno. A naopak. A to platí i u starší generace. Jsou senioři, kteří chodí několikrát v týdnu na dlouhé túry. Jiní mají zase rádi klid a pohodlí domova. I na to je třeba myslet, když volíme plemeno psa. U dětí je to podobné. Záleží i na povaze a věku dětí. Nicméně já (nejen jako profesí veterinářka) nejsem v tomto moc objektivní, už roky jsem fanda, dle mého, nejlepšího plemene ze všech. Stafordšírský bulteriér. A to je zrovna k dětem úplně ideální, nicméně potřebuje člověka, který o něm alespoň malinko ví.“
Jak se na příchod nového člena rodiny připravit? Dáš nám jako veterinářka nějaký univerzální návod?
„Jistě. V první řadě je nutné vše zvážit, pořídit nutnou výbavu, vyhledat si a vybrat si i veterinu, kam se pak bude jezdit. Opravdu nic nepodcenit. Je potřeba myslet i do budoucna na případné dovolené. Bude pes jezdit se mnou? Nebo mám někoho spolehlivého, komu ho mohu dát na hlídání?“
Kde je dobré hledat nového kamaráda? Většina lidí automaticky zabrousí na populární inzertní servery. Je to dobré místo?
„Když už si rozmyslíme, jaké plemeno chceme, je nejlepší kontaktovat poradce chovu pro dané plemeno. V ideálním případě by měl být nestranný a doporučit nám kvalitní chovnou stanici. Pokud netrváme na určitém plemeni, objedeme si pár útulků. Přiznám se, že na určitý typ inzerce jsem už alergická. Ale jsem veterinářka a vidím tuto problematiku hodně zblízka. Problém je, že dokud existuje poptávka, bude i nabídka.“
Přesně tam mířím. Hodně se teď mluví o množírnách. Jenže jak poznat, že je zvíře z množírny? Slyšela jsem příběh, jak rodina přeprodávala psy z množírny a tím si přivydělávala. Lidé, kteří k nim přišli, měli pocit, že štěňátka vyrůstají v hezkém domácím prostředí, přitom pocházely ze šílených podmínek.
„Jak jsem už říkala, dokud existuje poptávka, bude i nabídka. Je to na lidech. A ti jsou zatím, jak vidno, nepoučitelní. Nicméně chápu, že je kolikrát od psa s průkazem původu (PP) z kvalitní chovatelské stanice odradí pořizovací cena. Lidé už nevidí totiž ty investice kvalitních chovatelů do svých zvířat. Kvalitní strava, prevence, výstavy, zkoušky, zdravotní testy. Všechno něco stojí.
Ale ruku na srdce – pokud nemám ani pořizovací náklady, neměla bych si zvíře pořizovat. Zvíře je nevratná investice, co se týká financí. Musím počítat s kvalitní stravou, doplňky, akutní i neakutní veterinární péčí. Pokud si koupím „levnější“, většinou bez PP, kde mám záruku zdraví a povahy? Žádná bohužel není. A ve finále pak za veterinární péči utratím víc, než bych chtěla. Množírnu je kolikrát těžké odhalit, právě i díky překupníkům, nicméně jsou faktory, které by nás mohly varovat. Opakované inzeráty s měnícími se telefonními čísly, neochota ukázat rodiče, naopak snaha nám zvíře někam dovézt. Těch věcí je spousta a vydalo by to na téma celého článku.“
Když si přinesu zvíře domů, jaké prostředí bychom mu měli připravit, aby se cítilo co nejlépe a rychle se aklimatizovalo?
„Hlavně klidné. Nezvat hned domů návštěvy. Ať má zvíře klid a pohodu. I první návštěva veteriny by měla být až cca po týdnu, deseti dnech. Takové období karantény, kdy se mohou projevit problémy spojené s odstavem a změnou prostředí. Rozhodně by pak veterinář nebo veterinářka měli štěně vidět a prohlédnout.“
Co všechno obnáší chov psa či kočky? Jsou nějaká pravidla, která nám veterinářka může předat?
„Rozhodně ano. Základem je mít čas se zvířeti věnovat, mít i finanční rezervy (ona i jen prevence něco stojí). Při pořizování si uvědomit, co od psa/kočky i jiného živého tvora očekáváme. Zda je to jen „dekorace“ (například rybičky, plazi – ale i těm je potřeba nějaký čas věnovat) anebo, zda máme nějaké sportovní či výstavní ambice. Je hezké na fotkách pozorovat upravené dlouhosrsté jedince, ale je třeba si uvědomit, že za takovým „zjevem“ stojí mnoho práce. I peněz. Každodenní péče o srst, česání, koupání, zastřihování. U sportovních a služebních plemen je pak třeba mít čas na řádný výcvik, nenechat psa se nudit. Pak přicházejí nežádoucí poruchy chování a následně i třeba umístění do útulku. A to proč? Protože jsme se rozhodli neuváženě.A zvíře není věc, i zvíře pak trpí.“
S jakými problémy lidé nejčastěji do ordinace přicházejí?
„Když pominu preventivní návštěvy (očkování, stříhání drápků, preventivní prohlídky), tak i akutní návštěvy mívají sezónní charakter. Typické jsou například letní „osinky“, travní semínka zapíchnutá nejčastěji v tlapkách a uších, na podzim pak sametky, drobní paraziti napadající kůži, v období svátků trávicí problémy. Jinak problémy spojené se zevními a vnitřními parazity jsou celoroční. A o akutních úrazech ani nemluvím.“
Dá se zvířatům pomoci například i pomocí bylinek? Které můžeme bez obav použít? Ty jsi veterinářka, která se na přírodní léčbu dost specizalizuje...
„Ano, určitě dá. Běžně je majitelům doporučuji. Ať třeba šalvěj na dásně, heřmánek či řepík na ošetřování ran, lichořeřišnice či brusinky na močové cesty… A pak cíleně. Já sama v ordinaci skutečně se zvířaty hodně pracuji s bylinnými směsmi.“
Blíží se jaro, začnou se probouzet klíšťata i blechy. Je nějaká opravdu účinná prevence?
„Ale oni už jsou vzhůru. Blechy nespí, dokonce v zimě majitele kolikrát potrápí více, jak v letní sezóně. A klíšťata spí minimálně, už teď jsme jich pár vyndávali. Na prevenci existuje mnoho preparátů, v různých formách (pipety, obojky, tablety). Účinnost většiny je docela vysoká, je ale potřeba i vyzkoušet, co kterému jedinci nejvíc sedí. Za mě nedoporučuji úplně šetřit, většinou to nejlevnější moc nefunguje. Dá se vybírat i z čistě přírodních, bylinných repelentů, ale jak jsem psala, účinnost je individuální. Z mé zkušenosti vím, že u dlouhosrstých plemen příliš nefungují spot-on preparáty (pipety), ale samozřejmě mohou se vyskytovat i výjimky.“
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku