Černý, červený nebo bílý rybíz: barevné letní osvěžení plné vitamínů
Historie pěstování rybízu
Rybíz se k nám dostal nejspíše z Německa již v 16. století a pěstoval se původně především v zahradách klášterů a šlechtických sídel. Rozvoj šlechtění a pěstování rybízu nastal až ve 20. století. K největšímu pěstitelskému boomu pak došlo v prvních třech desetiletích druhé poloviny minulého století. A co bylo předtím, než k nám rybíz dorazil? Zhruba od 14. století jej Evropané pěstovali především jako léčivou rostlinu. Pro ovoce jej pak na své zahrady od 15. století sázeli zejména Holanďané, Dánové a Němci. O rybízu se však objevují zmínky v herbářích a knihách již od 12. století.
Rybíz a zdraví
Za známý a běžný je považován rybíz červený, černý a bílý. Existuje však také rybíz růžový, který má lahodnou a sladkou chuť. Z ovocnářského hlediska je významná i meruzalka zlatá, která se používá jako podnož pro stromkové druhy rybízu a angreštu. Známé jsou také meruzalka krvavá a evropský rybíz alpínský, které se však pěstují jako okrasné keře.
-
Červený rybíz
Rodí velké množství plodů, které mají kyselejší chuť. Obsahuje provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny C a E, z minerálů především draslík, hořčík, fosfor, vápník, železo, zinek, mangan a sodík.
-
Bílý rybíz
Nemá takovou úrodnost, jako rybíz červený, avšak jeho plody jsou sladší. Jeho bobule v sobě mají provitamín A, některé vitamíny skupiny B a vitamín C. Obsahují dále draslík, hořčík, fosfor, měď, sodík, železo, vápník.
-
Černý rybíz
Černý rybíz je hodně podobný červenému rybízu, avšak poměry jednotlivých vitamínů a minerálů se liší. Minerály mají prakticky všechny v černém rybízu větší koncentraci, než v rybízu červeném. Vitamínu C obsahuje dokonce 3 x takové množství, jako rybíz bílý a červený. Navíc obsahuje rutin, který příznivě působí na cévní stěny, využívá se tedy při léčbě křečových žil, předcházení aterosklerózy, hemeroidech apod. Jeho listy i plody se dále používají při chronických zánětech močových cest, při infekčních zánětech dýchacích cest a při revmatických onemocněních.
Ačkoliv nejbohatší na vitamín C je černý rybíz, ani bílý či červený ho nemají právě málo. Pokud sníme 40 kuliček rybízu, pokryje to doporučenou denní dávku vitamínu C. Rybíz tak působí nejen díky vysokému obsahu tohoto vitamínu pozitivním způsobem na imunitu a to buď jako prevence anebo podpora při již probíhajících onemocněních. Provitamín A má příznivý vliv na zdraví očí, vitamíny skupiny B působí na nervovou soustavu a prospívají také nehtům, vlasům i pokožce. Obsah minerálů ovlivňuje činnost srdce, ovlivňuje též nervy a svaly. Rybíz působí močopudně, pomáhá při problémech s vylučováním, s ledvinami a močovými cestami a působí také dobře na činnost střev. Považuje se za vynikající přírodní antioxidant, který dokáže lidské tělo účinně zbavit volných radikálů a předcházet tak mimo jiné i vzniku rakoviny.
Pěstování rybízu
Výběr místa pro rybíz
Rybíz má nejraději středně těžké, vlhké a výživné půdy. Červeným a bílým odrůdám rybízu se daří v mírně kyselé půdě, černým odrůdám nevadí ani vápenatá zemina. Nesnáší však mrazové polohy. Můžeme ho vysazovat buď na podzim anebo na jaře, podle zkušených pěstitelů je však lepší podzimní výsadba. Pokud je rybíz totiž vysazen včas a dostatečně dlouho před zamrznutím půdy, stihne ještě na podzim částečně zakořenit a může tak lépe přijímat jarní vláhu. Má pak většinou v prvním roce větší přírůstky. Při výsadbě na jaře pak může rybíz trpět suchem, zejména při pozdní výsadbě a je nutná dostatečná závlaha.
Rybíz: stromky nebo keře?
Stromky rybízu
Stromky šetří místo, pod některými odrůdami je možné pěstovat také zeleninu a dříve plodí, je možné ho pěstovat i v nádobách. Nevýhodou proti keřům je jeho kratší životnost (cca 8 až 12 let), menší plodnost, nutnost stromek podpírat a také je poměrně náročný na prořezávání. Stromek vložíme do vykopané jámy s kompostem a jednotlivé stromky sázíme asi 1 metr od sebe. Po výsadbě zkrátíme větve na dva až tři pupeny.
Opora stromkových odrůd
Oporu stromkům poskytne kůl anebo drátěnka. Oporu stromky nutně potřebují, aby nedošlo ke zlomení kmínku. Drátěnku tvoří pozinkovaný dráty, které jsou do výše korunky stromku napnuty mezi pevnými sloupky, například kovovými či betonovými trubkami. Ideální volbou je při pěstování více stromků v řadě a při jejich stejné výšce.
S kůly k rybízu je to o něco jednodušší. Může být dřevěný nebo kovový. Stromek se k němu uvazuje těsně pod korunkou. Další úvazek by měl být zhruba v polovině kmínku. Někteří pěstitelé však druhý úvazek nedoporučují. Tvrdí, že pokud horní úvazek, který je značně namáhaný tíhou korunky i povětrnostními podmínkami, povolí, pak se stromek zlomí v místě spodního úvazku. Pokud spodní úvazek neuděláme, stromek se ohne, ale nezlomí. Úvazek musí být vždy pevný, ale nesmí se zařezávat do kmínku ani do větví.
Keře
Keře mají delší životnost, než rybíz stromkový a to zhruba 20 až 40 let. Keře, přinesené ze školky namočíme na den do vody a potom je sázíme na vzdálenost přibližně 1 až 2 metry (někteří pěstitelé doporučují u černého rybízu 2 až 3 metr ) od sebe do připravené jámy, kterou obohatíme kompostem. Bílý rybíz a červený rybíz je třeba zasadit zhruba o 5 až 10 centimetrů hlouběji, než byly zasazeny ve školce, abychom měli pevně usazený nový keř. Nadzemní výhony pak zkrátíme na polovinu až třetinu délky. Černý rybíz roste trochu jinak, proto ho sázíme jen o něco málo hlouběji, než rostl ve školce – tedy mělčeji, než rybíz červený a bílý.
Je nutné, abychom u černého rybízu vysadili několik odrůd. Řada odrůd černého rybízu je totiž málo samosprašných a ty by bez pomoci vysoce samosprašných odrůd, které jsou kvalitními opylovači, měly jen malé výnosy ovoce.
Zalévání rybízu
Rybíz má většinu kořenového systému nepříliš hluboko pod půdním povrchem a je proto citlivý na nedostatek vláhy. Je nutné chránit jej před vysycháním, například mulčováním trávou nebo slámou a dbát na dostatečný přísun vody.
Hnojení rybízu
Nejlepší je hnojení rybízu kompostem. Můžeme ho používat podle potřeby prakticky kdykoliv. Rybíz potřebuje poměrně velké množství dusíku během vegatačního období. Jeho nedostatek způsobuje omezený růst listů a změnu jejich barvy na žlutozelenou, která postupně získává i červený nádech. Takové listy opadají a to má za následek omezení růstu výhonů. V dalším roce má pak rybíz malé bobule. Nic se ale nemá přehánět. Pokud dusíkem rybíz přehnojíme, sníží se obsah určitých živin a vitamínů v plodech a fosforu v listech. Také ten je pro rybíz důležitý. Pokud ho má nedostatek, málo kvete a bobule jsou malé a se snížených obsahem veškerých vitamínů, minerálů a dalších látek. Nedostatek fosforu se projevuje také zbarvením listů do bronzového odstínu. Při nedostatku draslíku odumírají listy, scházející hořčík způsobuje opad listů a růst nekvalitních plodů. Rybíz potřebuje k dobrému růstu také měď, mangan, zinek, železo a vápník. K zajištění optimální výživy a dostatku všech těchto látek je možné využít některé z hnojiv, která jsou na našem trhu běžně k dostání.
Řez neboli stříhání rybízu
Stromkový rybíz - řez
Základem koruny je cca 6 větví , ostatní suché nebo nevhodné výhonky se odstraní. Nejen hlavní, ale i postranní větve se každoročně zkracují příbližně o třetinu až polovinu. Postupně se staré větve nahrazují novými a je třeba dbát na to, aby korunka příliš nezhoustla.
Keřový rybíz - řez
Červený rybíz a bílý rybíz je nejlepší pěstovat jako keř, na kterém nejsou větve starší pěti let. Základních větví by mělo být šest až osm, přičemž nejlepší úroda je z větví dvou až tříletých. Důležité je pravidelně odstraňovat nejstarší větve.
Černý rybíz se prořezává podobně. Ponechává se okolo šesti základních větví, které se pravidelně každé tři roky obnovují – černý rybíz totiž přináší největší úrodu na jednoletých nebo dvouletých větvích. Doporučuje se každoročně kromě tříletých odstranit i tenké jednoleté výhony.
Sklizeň rybízu
Kdy můžeme počítat s tím, že budeme moct začít sklízet zralé ovoce? Záleží na barvě rybízu. Červený rybíz sklízíme podle odrůdy od začátku června až přibližně do září. Na bílý rybíz si počkáme trochu déle: zralé plody se na něm objeví okolo poloviny července. Černý rybíz můžeme sbírat zhruba od konce první červencové dekády až do poloviny srpna.
Péče o rybíz po sklizni
Když už jsme sklidili rybíz, zaslouží si keř nebo stromek naši péči. Každoročně je třeba odstranit nejen staré větve, ale také mladé výhonky, které by nemohly vyzrát. Půdu pod rybízem vyplejeme a lehce okopeme, přidáme kvalitní kompost. Každý stromek nebo keř zalijeme a obložíme mulčem, využít můžeme třeba posekanou trávu.
Choroby rybízu
Přestože rybíz se řadí k těm druhům ovoce, které je vcelku odolné vůči nemocem, i tak se jim neubrání ve všech případech, zejména, pokud jsou rostliny nějakým způsobem oslabené. Nejčastější jsou u rybízu virová onemocnění, například antraknóza rybízu. Listy se stávají skvrnitými, postupně žloutnou, odumírají a opadávají. Může se stát, že během sklizně je rybíz zcela bez listů. Rybíz napadá také hnědé (americké) padlí angreštu. To se projevuje šedým povlakem na listech i plodech, obojí ničí. Pro černý rybíz je velmi nebezpečný virový zvrat čeného rybízu, který způsobuje tvorbu tzv. kopřivových listů a neplodnost květů.
Škůdci rybízu
K nejčastějším škůdcům patří mšice, vlnovník rybízový, sviluška chmelová, pilatka rybízová anebo nesytka rybízová. Chránit rybíz před škůdci je možné za pomoci postřiků, které je nutné provádět na jaře před květem anebo po sklizni.
Diskuse k článku