Rozhovor: „Autopatie v mnohém předběhla homeopatii a nechává jí za sebou v nedohlednu“, vysvětluje k alternativní metodě léčby Kryštof Čehovský

Co je to vlastně autopatie?

„Z mého pohledu je autopatie především metodou samoléčby, která dává člověku možnost zlepšit si vlastní zdravotní stav v prostředí svého domova. Je to celostní metoda léčby, která stimuluje organizační, vitální princip léčeného, který zodpovídá za stav fyzického těla a mysli. V Číně tuto oživující vitální energii nazývají čchi, v indické tradici prána a v západní křesťanské kultuře jí říkáme duše. Někteří skuteční vědci dneška z řad kvantových fyziků ji pojmenovávají vědomím. Pokud je tato vitální, duchovní síla člověka rozladěná, vzniká nemoc. Pokud jí autopatickým preparátem naladíme zpět do zdravých vibrací, dotyční se uzdravují ze svých i leta trvajících zdravotních omezení.

Protože autopatie je pro většinu populace zatím stále neznámým pojmem, budu pokračovat v odpovědi poněkud zeširoka. Tato léčebná metoda nevznikla na zelené louce. Přirozeně se v průběhu času vyvinula z konstituční (celostní) homeopatie. Před více než třiadvaceti lety ji jako první v celosvětovém kontextu systematizoval můj otec Jiří Čehovský. Homeopat, který ve svém nakladatelství vydal po revoluci první homeopatické, česky psané, odborné publikace. Založil také Homeopatickou akademii v Praze. Za objev autopatie dokonce obdržel v roce 2022 od světově nejrenomovanějšího homeopatického média ocenění své práce titulem Pionner in homeopathy a byl tím zařazen mezi šest celosvětově nejvýznamnějších homeopatů dnešní doby. 

V homeopatické léčbě se hledá taková substance z přírody (minerál, rostlina aj.), která u zdravého jedince vyvolává podobné symptomy, kterými trpí člověk, kterého chceme léčit – podobné se léčí podobným. Tato vstupní látka je vysoko zředěná vodou až do nemateriální polohy, je překročena Avogadrova konstanta – ve výsledném homeopatickém léku už nezůstane jediná molekula z původní substance. Homeopatickými kuličkami se podává jemnohmotná informace, která působí na vitální, duchovní princip léčeného, který je také nemateriální. Jak píše zakladatel homeopatie, německý lékař S. Hahnneman ve svém díle Organon léčebného umění, nemoc je duchovní povahy. 

V autopatii je to takto. Osoba, která si preparát doma vyrábí zanese do autopatické lahvičky svoji vlastní tělesnou informaci – nejčastěji slinu, kapénky dechu aj. Ty obsahují komplexní informaci o našem vnitřním prostředí v organismu (mimo jiné i o našem vlastním individuálním mixu všech bakterií, virů, kvasinek apod.). Při léčbě autopatií se tak uplatňuje princip, stejné se léčí stejným. V autopatické lahvičce naladíme naší tělesnou informaci vysokým ředěním čistou vodou (homeopatickým způsobem) do frekvenční polohy, kde jí náš vitální, organizační princip porozumí. Dotyční se pak uzdravují i z potíží, kterého jsou oficiální vědou nepřímo považovány za nevyléčitelné. Výsledky se s autopatií ovšem nedostavují náhodně, ale pouze při dodržení lety vypozorovaných pravidel celostní léčby.“

Chápu tedy správně, že autopatie funguje na podobném principu jako homeopatie?  Jaký je mezi těmito dvěma metodami rozdíl?

„Obecný princip působení homeopatik nebo autopatického preparátu na vitální sílu léčeného je podobný. Rozdíl je pak vidět v efektivitě léčby, kdy si troufám tvrdit, že autopatie v tomto ohledu homeopatii daleko předběhla a nechává jí za sebou v nedohlednu. Nechápejte mě špatně, homeopatii uznávám a velmi si ji vážím. Na homeopatických kurzech jsem se pohyboval už od dětství a u nás v rodině to býval v té době hlavní způsob léčby při potížích všeho druhu. Dobře si díky tomu uvědomuji, že k určení správného celostně působícího homeopatika musí mít i zasvěcený zkušený odborník nějakou dávku štěstí. Po dlouhém, někdy i několikahodinovém interview vybere pacientovi ten jeden nejlépe pasující lék vzhledem k jeho symptomům nemoci, charakterovým vlastnostem, reakcím na vnější podněty atd.

Důležitou roli zde hraje to slovo „nejpodobnější“, nikdy homeopatikum nebude zcela přesné. Toho lze docílit pouze při použití autopatie, a to z důvodů, které jsem již v úvodu vysvětlil. Je to dáno tím, že preparát je vyroben přímo z vlastní nemoci léčeného. Cílí tak na vyléčení právě probíhajícího chronického nebo i akutního problému. Do lahvičky se zanáší informace o aktuálním stavu nemoci. Po jejím naředění a následné aplikaci se nainformuje náš řídící princip, který potom spustí přirozené, samoozdravné mechanismy organismu.

Je paradoxní, že homeopatie vyžaduje k úspěšnému praktikování velikou odbornost, léta strávených studiem tlustých materií medik a repertorií, a přesto je méně účinná než metoda, u které stačí porozumět obsahu jedné z autopatických učebnic. Je to hlavně proto, že odpadá obtížné hledání léku. Ten v autopatii známe pokaždé – jsou jím tělesné kapénky léčeného. Můžeme se díky tomu důkladněji soustředit na ostatní parametry dávkování preparátu jako jsou stupeň ředění neboli potence (počet litrů prolitých lahvičkou) a četnost užívání. Každý jedinec potřebuje k vyřešení svých zdravotních peripetií trochu jiný postup léčby. Především záleží na správném ředění preparátu. A tímto jsme se dostali k největší výhodě autopatie. Díky tomu, že si lidé preparát zhotovují svépomocí sami doma, tak nejsou limitováni ředěním již připravených léků, jako je tomu v homeopatii. Nejsou tedy omezeni tím, co má v nabídce výrobce homeopatik. Mohou si vyrobit přesně tu potenci, kterou potřebují. Takovou, která zarezonuje s jejich vitální silou. Samovýroba preparátu má také tu nespornou výhodu, že si za jeho kvalitu ručíme sami a víme přesně, co na sebe aplikujeme.“

S čím vším mi autopatie může pomoci?

„Vše v těle a mysli podléhá stavu naší vitální síly, a tak je její působení celostní. V autopatické poradně se setkávám s širokou škálou chronických potíží různého rázu. Od případů s banálnějšími potížemi jako jsou virózy, nachlazení, pohmožděniny ze sportu přes autoimunitní onemocnění všeho druhu až po ty nejzávažnější chronické stavy, které si dokážete představit jako jsou onkologická, těžká neurologická onemocnění, těžké deprese apod. To nejčastější, s čím mi klienti volají jsou pravděpodobně deprese a úzkosti, chronická nespavost, kožní problémy, alergie, cévní potíže, bolesti kloubů, zažívací potíže. 

Vůbec nejsou výjimkou případy, kdy se podaří vyléčit tyto desítky let trvající onemocnění u lidí i ve věku přes sedmdesát let. Je ovšem třeba si uvědomit, že k vyléčení chronických potíží nemůže dojít přes noc. Bývá to proces na několik týdnů až měsíců, kdy je potřeba pravidelné aplikace preparátu – v některých případech obden, někdy jednou za čtyři dny a jindy stačí jednou za dva týdny. To záleží především na stavu vitality dotyčného, ale i na dalších faktorech. Například u dětí bývá vývoj léčby mnohem dynamičtější než u starých lidí se závažnou diagnózou. Ovšem, i u dospělých lidí bývá poměrně časté, že už po prvních aplikacích preparátu dochází k citelné úlevě od dlouhodobých zdravotních omezení.

K finálnímu uzdravení je posléze zapotřebí pravidelné užívání. Potom co se lidé uzdraví a stav se několik dalších týdnů drží na dobré úrovni (u těžkých případů spíše měsíců), bývá možné autopatii vysadit. Tito lidé si potom autopatii dělají v budoucnu při občasných potížích už jen jednorázově. Udělat si preparát se osvědčuje také v momentech, pokud jsou lidé sice zdraví, ale čeká je v brzké době nějaká zátěžová situace v zaměstnání nebo před náročným sportovním výkonem apod. 

Často se lidé ptají, jestli funguje také u zvířat. Moje odpověď zní: „Ano, i u rostlin – u všeho co je živé.“ Při léčbě zvířat platí v dávkování stejná pravidla jako u lidí a výsledky jsou podobné. U rostlin se osvědčila při plísňových nemocech listů a napadení škůdci.“

Přeci jen jsou mezi čtenáři i tací, kteří by rádi měli nějaké hmatatelné důkazy. Funguje skutečně autopatie? Lze její funkčnost něčím podložit?

„Hmatatelný důkaz nemáme nikdy v ničem, pokud to na vlastní kůži neokusíme. Na konzultacích klientům doporučuji, aby zpočátku při užívání autopatie neměnili nijak svůj dosavadní životní styl nebo denní režim. Do toho spadá způsob stravování, užívání léků nebo praktikování jiných technik léčby. Říkám jim to proto, abychom následně věděli, jakým způsobem na ně zvolené dávkování autopatického preparátu působí. Abychom vyloučili, že změny jejich zdravotního stavu byly vyvolány například tím, že začali jinak jíst, cvičit nebo odešli z dlouhodobě nevyhovujícího zaměstnání či vztahu.

Hmatatelným a naprosto znatelným důkazem účinnosti autopatie je pro původně chronicky nemocného člověka to, že se po léčbě začne cítit subjektivně lépe než dřív. Například, že najednou už může provozovat aktivity, které by dříve nepřipadaly vůbec v úvahu. Kromě subjektivního zlepšení (což je pro klienta to nejdůležitější) jsou výsledky často podpořeny testy u lékaře: „Paní Nováková, nedokážu si to vysvětlit, ale ty hodnoty štítné žlázy jsou poprvé po dvaceti letech v normě, vysadíme tedy léky…“ nebo „…ta stenóza tepen zmizela, je vidět, že jste začal jíst zdravě.“ Ačkoliv nezačal. Nebo „…útvar v děloze se vám od minule záhadným způsobem zmenšil a myslím, že operace už nebude nutná“.

Hlavním kritériem pro to, jestli metoda funguje nebo ne, je účinnost v léčbě, a nikoliv úřední štempl. Jedná se o hromadnou zkušenost dlouhá leta nemocných lidí, kteří se ke svému překvapení uzdravili, ačkoliv jim bylo „kapacitami“ z různých oborů západní medicíny řečeno, že se už nikdy nevyléčí. Konvenční medicína se nikdy nepohne z místa a bude tyto civilizační a jiné chronické nemoci považovat za nevyléčitelné do té doby, dokud se nezačne zaobírat pojmem duchovní síly jako něčím, co má přímý vliv na stav fyzického a mentálního zdraví. 

Autopatie vznikla na empirickém pozorování a neustále se vyvíjí. Všechny postupy, které v autopatii máme jsou založeny na předchozích zkušenostech (jaké postupy a strategie se u konkrétních případů nejvíce osvědčily apod.). Nekonstruujeme si předem nějakou teorii, kterou bychom se pak snažili mermomocí, i přes její chybnost násilně dokazovat v praxi, tak jak to dělá současná mainstreamová věda. Děláme to přesně naopak – vědecky. Z naší léčitelské praxe děláme závěry a snažíme se vypozorované principy pochopit a zasadit si je do širšího rámce. To je cesta k opravdovému poznání.

Na oficiálních webových stránkách autopatie nebo na youtube jsou videosvědectví lidí, kteří si autopatií vyléčili nejrůznější tzv. „nevyléčitelná“ onemocnění. Na zmíněných stránkách jsou také stovky kazuistik mnohých autopatických poradců, na které je vždy pod textem uveden e-mail a lze je snadno zkontaktovat. Další popisy případů celostní léčby jsou také popsány v učebnicích autopatie. O svých zkušenostech také lidé hovoří na každoročních autopatických konferencích, kterých bylo doposud patnáct a každé z nich se účastnili stovky posluchačů. Jedná se o etablovanou metodu, s níž mají zkušenosti tisíce lidí po celém světě – nejvíce samozřejmě u nás a na Slovensku, dále ve Spojených státech, Německu, Švýcarsku, Itálii, ale i v mnoha jiných zemí. 

Autopatie se šíří mezi lidmi především na základě dobré osobní zkušenosti a následného doporučení přátelům, jinak by v dnešní většinově materialistické společnosti existovat ani nemohla. Výsledky v léčbě autopatií nám dennodenně naprosto jasně ukazují, že věda ve zdravotnictví něco důležitého cíleně nebo nevědomky opomíjí – lidskou duši (vitální, duchovní princip živých bytostí). Pokud se jedná o výzkum ve strojírenství, IT nebo v chemickém průmyslu, tak to ani tolik nevadí. Pokud ale jde o výzkum živých organismů a přírody jako takové, tak se mnohým lidem potvrzuje, že zde se věda vydala s čistě materialistickým přístupem do slepé uličky. Potvrzením toho nám je neustálý nárůst civilizačních chorob.“

Jaké materiály se při výrobě autopatického produktu používají a jak se takový produkt vlastně vyrábí?

„Jak už jsem naznačil, lidé si preparát vyrábí ze svých vlastních sekretů těla. Nejčastěji se dělá ze sliny, kapének dechu, výtoku z nehojící rány, výpotku, moči, stolice nebo i z astrálního těla – čakerního systému léčeného. Použitá metoda přípravy se liší podle druhu potíží. Pokud nemocného trápí astma, tak použijeme přípravu z dechu. Pokud má chronicky opakovaný zánět močových cest, zvolíme přípravu z moči. Když má léčený například diagnostikovanou ulcerózní kolitidu, použije se preparát ze stolice, a pokud převažují psychické problémy zvolí se příprava ze sedmé čakry, z prány. 

Většinou si lidé preparát vyrábí doma v koupelně nebo na zahradě. V místnosti musí být sami, aby se v lahvičce nekřížily tělesné informace dvou různých osob, to je pravidlo číslo jedna. Do lahvičky lidé zanesou svoji informaci a následně ji homeopaticky ředí vodou do jemnohmotného stavu. Na kvalitě vody velmi záleží, je potřeba použít balenou pramenitou vodu, která není chlorovaná. Další možností je voda ze studny, studánky nebo mít doma na kohoutek připojený průtokový uhlíkový filtr, pak lze používat i obecní vodu z vodovodu. Po prolití předem stanoveného množství vody zůstane ve vírové komůrce lahvičky jen malinko vody a to je výsledný preparát, který si dotyčný aplikuje dotykem na kůži na prostor třetího oka (oblast 6. čakry). Proces výroby není složitější než si uvařit kávu. Je ovšem potřeba dodržet všechny zásady přípravy uvedené v návodu k lahvičce, aby nedošlo k její kontaminaci některými cizorodými látkami. Nejde ani tak o to, že bychom si nesprávně vyrobeným preparátem uškodili, ale především o to, že by takový preparát nemusel mít patřičný efekt. Autopatií si nelze uškodit a nemá vedlejší účinky. Z principu je ani mít nemůže, pracujeme s jemnohmotnou informací. Buď najdeme správným naředěním preparátu rezonanci s vitální silou a dotyčný se začne uzdravovat, anebo se netrefíme, rezonance neproběhne a zlepšování stavu se konat nebude.“

Potřebuji nějakého odborníka, terapeuta nebo se můžu naučit se vyrábět autopatické produkty sama?

„Samotná výroba preparátu a zacházení s lahvičkou skutečně složitá vůbec není. Autopatie je na tomto principu samovýroby založená a je pro mnoho lidí jednou z nejsympatičtějších vlastností metody a zároveň také velikou výhodou v mnoha ohledech. Návody k přípravě jsou napsány velice stručně a srozumitelně. V poradně běžně komunikuji s rodiči malých dětí, které jsou si schopny preparát sami udělat od věku sedmi let. Samozřejmě je i možné preparát vyrobit druhé osobě – např. u miminek a nemohoucím lidem. Názorné videoukázky jak se preparát vyrábí, jsou ke zhlédnutí mimo jiné i na youtube.“

Můžu si sama autopatií nějak pomoci?

„Praktikování autopatie nevyžaduje žádné speciální předchozí vzdělaní ani schopnosti, pouze vůli začít. Znám z kurzů a z řad svých klientů mnoho lidí, kteří si autopatií sami zlepšili nebo i vyléčili své zdravotní potíže už po absolvování úvodního jednodenního kurzu nebo po samostudiu knihy Autopatická svépomoc, aniž by léčbu předtím s kýmkoliv dalším konzultovali. Je ovšem těmito dvěma způsoby třeba nastudovat alespoň základní zákonitosti celostní léčby, jelikož při řešení chronických potíží je nutné v průběhu terapie optimálně upravovat dávkování preparátu vzhledem k celostnímu vývoji stavu léčeného. Někdy bývá proces léčby snadný, někdy ovšem složitý. Proto je potřeba být dopředu alespoň na elementární úrovni poučen, aby byl člověk schopný s autopatií zacházet.“

Lze autopatií odnaučit například i zlozvyky nebo si pomoci při psychických obtížích či funguje jen na fyzická onemocnění?

„To je velice dobrý dotaz. Z naší léčitelské praxe zřetelně vyplývá, že tělo a psychika je jeden od sebe navzájem neoddělitelný komplex. Že veškeré pochody v těle souvisí se s vším. Za deset let své poradenské praxe jsem si všiml, že léčba probíhá nejčastěji zevnitř – ven. To znamená, že první se léčí ty nejvnitřněji uložené potíže. Psychika je nejhlouběji, a také to obvykle bývá v pořadí to první, co se rychle zlepší. Následně pak na to reagují fyzické neduhy (které jsou vůči psychice už povrchovější) v této posloupnosti – například nejdříve se léčí vysoký tlak, potom revma a nakonec ekzém. Tělo potřebuje čas k regeneraci, aby se s patologií v orgánech vypořádalo.

U zlozvyků je předpokladem zlepšení to, aby si dotyčný svůj zlozvyk vůbec sám uvědomoval. K takovému uvědomění mu autopatie může dopomoci. Někdy se v partnerství dvou lidí objeví problém v tom, že například žena muži vyčítá nějaký zlozvyk, on to ovšem jako problém nevnímá. Je potřeba vědět do jaké míry je jeho konkrétní jednání už patologické. Bývá někdy otázkou, jestli by si preparát neměla udělat spíš zmíněná partnerka, aby ji partnerovo chování už tolik neobtěžovalo a nevyvádělo ji z míry.“

Je možné autopatii kombinovat i s jinými metodami? Zmíněná homeopatie nebo bylinky, aromaterapie a podobně...

„Ano, beze všeho ji lze kombinovat. Autopatie podpoří vitalitu a tím i přirozené schopnosti organismu. Otevírá tím cestu k účinnějšímu působení i jiným prostředkům léčby. Nedávno mi jedna paní při telefonátu řekla, že od té doby co dělá autopatii, tak jí konečně zabírá bylinný čaj na spaní. Například mi referují lidé, kteří jsou onkologicky nemocní, že se během chemoterapií při užívání autopatie necítí zdaleka tak špatně jako dřív v minulosti, když při chemoterapii autopatii ještě nedělali. Všímám si toho, že autopatie tlumí nežádoucí účinky jiných souběžně aplikovaných procedur. Obdobné účinky lidé vnímají i při užívání běžných farmako léků.“

Jak bývá nejlepší s léčbou začít?

„Někteří samouci si pořídí učebnici autopatie nebo se zúčastní online kurzů, které pořádáme. Na základě načerpaných informací pak bývají schopni metodu s dobrými výsledky praktikovat. Ovšem spíš lidem doporučuji, aby si pro začátek zavolali některému z našich vyškolených poradců a domluvili si s ním konzultaci a dále s ním byli v průběhu terapie nějakou dobu v kontaktu. To se s absolvováním kurzů samozřejmě nevylučuje. Poradce má zkušenosti a ví, jakým způsobem by se mělo, při jakém vývoji měnit dávkování preparátu. Začátečník v autopatii tak může bez ostychu využít těchto služeb a znalostí certifikovaného poradce a nepostupovat metodou pokus – omyl. 

Já osobně lidem poskytuji telefonické konzultace, kvůli kterým není zapotřebí nikam jezdit. Klient si dopředu objedná termín, v který mi pak zavolá. Během konzultace zjistím detaily ohledně jeho celostního stavu, které potřebuji znát k doporučení dávkování, které většinou naplánuji na 4–6 týdnů. Klient si v průběhu té doby dělá do notýsku občasné poznámky o výraznějších změnách svého celkového stavu. Poté si ke kontrolní konzultaci připraví tyto zápisky na jejichž základě vyhodnotím jeho vývoj, upravím dávkování preparátu a stanovím dlouhodobější plán léčby. 

Nejlépe se lidé naučí autopatii používat právě během těchto konzultací. Pochopí strategii v léčbě konkrétních problémů, které je trápí. Naučí se vnímat souvislosti v organismu v rámci celostní terapie. Tito lidé u sebe pak v budoucnu praktikují autopatii většinou už jen jednorázově při občasných fyzických zdravotních indispozicích, když cítí nedostatek energie nebo pokud se vlivem různých okolností cítí hůř psychicky. Autopatie jim je nástrojem, kterým léčí i členy své rodiny a své přátele.“

Autor článku: Monika Poledníková