Rozhovor: „Rodiče by měli mít v očkování vždy svobodnou volbu. Ať už jde o odklad nebo výběr vakcíny,“ je přesvědčena členka spolku Rozalio, Dagmar Sláčalová.
Očkování dětí je rozsáhlé téma. Jelikož jsou u nás zastoupeny dva tábory. Jedni jsou pro, druzí proti. A kvůli odlišným názorům často vznikají zbytečné třenice. Spolek Rozalio se snaží jít zlatou střední cestou a naslouchat oběma stranám. Rodičům pomáhat, případně je propojovat s odborníky. S čím konkrétně mohou pomoci třeba i vám?
Dagmar Sláčalová se již šest let věnuje tématu svobodného a informovaného očkování. Pracuje ve spolku Rozalio – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování jako koordinátorka činnosti a fundraiserka. Má dvě děti, které jsou podle jejích slov očkované tak, jak se informovaně a zcela (ne)svobodně s manželem rozhodli.
Očkování je teď hodně velké téma. Ale pojďme raději od koronaviru k povinnému dětskému očkování. Ty zastupuješ spolek Rozalio. Co vlastně děláte?
„Rozalio je spolek, který už přes 14 let podporuje rodiče v rozhodování o očkování dětí. A nejen v tom. Považujeme za důležité edukovat rodiče i o právech a svobodách rodičů a dětí ve zdravotnictví obecně. Kromě úzké spolupráce s rodiči se věnujeme změně legislativy ČR a nastavení systému očkování tak, aby se očkování přestalo vymáhat sankcemi a nátlakem, ale lidé měli volbu v očkování a mohli se informovaně rozhodovat.“
Povinné očkování dětí je často terčem kritiky. Stále více rodičů je vůči němu obezřetných
Očkování do zahraničí: Která se vám při cestách budou hodit?
Rozhovor: Psycholožka Jitka Bukáčková radí, jak přežít lockdown
Jací rodiče se na vás nejvíce obrací a proč?
„Nejčastěji se na nás obracejí rodiče, kteří chtějí podpořit ve svém rozhodování a hledají informace a možnosti. Chtějí očkovat, ale z různých důvodů chtějí očkování odložit, rozložit, nebo zažili u svého dítěte vážnou reakci na vakcínu a nevědí, co a jak dál.“
Snažíte se dělat po celé zemi osvětu ohledně dětského očkování. Například akce Zapal svíčku za včeličku apod. Jaký je účel těchto akcí?
„Zapal svíčku za včeličku je takové moje první „osvětové dítě“. Zorganizovala jsem ji poprvé v roce 2015, když jsem se zajímala o očkování své první dcery. Tehdy mne zaráželo, jak je debata o nežádoucích účincích očkování silně tabuizované téma. Četla jsem příběhy rodičů, kterým se lékaři někdy až vysmívali, často bagatelizovali jejich negativní zkušenosti po očkování. Přišlo mi těch rodin upřímně líto, zůstali bez pochopení a pomoci. Proto jsem tuhle akci zamýšlela jako takovou malou satisfakci, vyjádření, že existuje někdo, kdo jim věří a stojí na jejich straně. Akce Zapal svíčku za včeličku byla tedy pietou a veřejným uznáním nežádoucích účinků vakcín. Dnes už po mnohaletém jednání existuje zákonná možnost žádat stát o náhradu újmy způsobenou povinným očkováním.
Každý rok na začátku září pořádáme Očkofórum, na kterém probíráme téma očkování od teoretických informací až po ty praktické, zabýváme se právními otázkami, ale i právy pacientů, rodičů a dětí v nemocnici a komunikací se zdravotníky. Velké téma je i komunikace o očkování napříč společností. Přednáší zde různí hosté, zpravidla naše předsedkyně Martina Suchánková a advokátka Zuzana Candigliota, a také lékaři a další odborníci. Je to setkání sdílecí a poznávací, probíhá od soboty do neděle a je to vždy přátelská a příjemná akce, které se často účastní rodiče i s dětmi všeho věku.“
Povinné očkování dětí je jistě velké téma. Má své zastánce i odpůrce. Zastánci tvrdí, že díky očkování nemoci vymizely. Odpůrci tvrdí opak a navíc říkají, že děti po očkování dnes nemají protilátky. Kde je pravda?
„Mám-li se vyjádřit za sebe i Rozalio, my požadujeme svobodnou volbu v očkování, ne zákaz očkování. Podporujeme rodiče v hledání informací a v jejich právech. Pomáhali jsme například rodinám získat od zdravotních pojišťoven zpět své peníze, které uhradily za povinné vakcíny jen proto, že odložili očkování dítěte. Několik rodin tehdy bylo tak znechuceno tímto nátlakem, že se nakonec rozhodli neočkovat, úplně ztratili důvěru v očkování i v instituce. A to vnímám jako nebezpečné, protože tohle není informované rozhodování o očkování, ale odrazování. Jistě to nedávám za vinu rodičům, ale naopak systému, který toto způsobuje. I proto jsem proti povinnému očkování, který vytváří tlak na rodiče, ale i lékaře a nakonec i ředitele mateřských škol a pořadatele táborů, protože ti nesmí přijímat děti bez řádného očkování. Povinnost jako taková vždy svazuje a brání pružným reakcím podle situace nebo podle potřeb jedince. Povinnost očkování zasahuje naše životy neúměrně tomu, jaké benefity má samotná vakcinace přinést.
Takže odpovědět na otázku, kde je pravda v tomto systému, když jedna strana tvrdí svou pravdu, aby odůvodnila nucení do očkování a druhá tu svou, aby očkování mohla odmítnout, je těžké. Očkování určitě mělo u některých nemocí výrazný vliv na jejich ústup, ovšem zlepšení hygieny, sociálních i zdravotních podmínek mělo vliv ohromný. Každá nemoc má svá specifika, tedy u každé by to bylo na samostatné zkoumání jednotlivých vlivů na její ústup či změnu. Vynášet pravdy o očkování jako celku je velmi zavádějící. Tedy když mi někdo tvrdí, že přesně ví, co je ta jediná pravda, už to mě upozorní na to, že jeho názor je nekritický a blíže si ho prozkoumám. Zkrátka existují hypotézy-teorie a některé jsou nám bližší a dávají nám smysl a jiné nám do našeho pojímání života nesedí, ale vždy je důležité respektovat i názor a postoj druhých. Svět není jednoduchý a očkování je pořádně složitá oblast.“
Skutečně je nutné očkovat všechny povinné vakcíny dětem? Za našeho dětství jsme dostali zhruba polovinu vakcín. Proč jich u dnešních dětí tolik přibylo?
„Vakcinační průmysl zkrátka vyvíjí očkovací látky proti dalším a dalším nemocem. Je to přirozený vývoj podnikání nabízet stále věci nové, lepší, důležitější, potřebnější. A pro vědce je to také motivace – vyvinout něco nového. A to říkám v reálném pohledu, není na tom nic špatného. Když jsme byli děti my, nebyly vakcíny proti tolika nemocem. Dnes je prostě nabídka větší. Mohli bychom očkovat monovakcínou proti spalničkám, ale vyjde levněji vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím dohromady a vypadá to i rozumněji, než očkovat každou nemoc zvlášť. Lidem se to předloží jako benefit – ochrana proti třem nemocem v jedné vakcíně. Ovšem neměla by být opomenuta otázka, zda jsou všechny tři nemoci potřeba očkovat, zda by si ji rodiče pro své dítě zvolili. A jsme opět u té otázky povinnosti. To, že jedna vakcína chrání proti více nemocem, je z podstaty věci a vývoje vědy logické, ale to, že musíme zvolit tento způsob, v pořádku není. Můžeme proto počítat s tím, že v budoucnu se budou očkovat děti proti dalším nemocem, které dnes považujeme za běžné. Volba, zda děti či sebe očkovat chceme a budeme, je stále jen na nás samotných!“
A jak je to s těmi nežádoucími účinky?
„To je další komplikovaná otázka. Nežádoucí účinky jednoduše existují u všech léčivých přípravků. Vždy záleží na tom, jak jsou četné a jak jsou závažné. Přesná čísla nemáme, jsou jen hrubé odhady, protože podhlášenost nežádoucích účinků je obrovská.
Vypozorované vedlejší reakce najdeme však v každém příbalovém letáku vakcíny. Lidé ji obvykle snášejí s mírnými zdravotními potížemi trvajícími krátce. Někteří ovšem to štěstí nemají a reakce jsou závažnější. Je pak důležitý včasný zásah a vzniklé zdravotní problémy řešit, nahlásit je a zvažovat postup s další vakcinací. Já osobně doporučuji mimo využití západní medicíny také tu celostní „alternativní“, podpůrnou. Možností je vícero a každému z nás vyhovuje něco jiného, stejně jako každý z nás reaguje jinak na očkovací látky. Zásadní je očkovat sebe i děti jen v dobré zdravotní kondici, očkovat se mají prostě jen zdraví lidé.“
Existují nějaké alternativní, šetrnější vakcíny? Které si rodiče mohou třeba sami zaplatit?
„Pokud se bavíme o vakcínách, které mají trénovat imunitu vůči infekci s dlouhodobým účinkem, tak neexistuje žádná úplně šetrná. Aby vakcína fungovala, musí vyvolat v těle reakci, proto musí obsahovat takové látky, které tu reakci vyvolají. Zatím to věda jinak šetrněji neumí. Obecně, méněkombinované vakcíny mohou být pro organismus šetrnější. Proto se také aplikují dětem, které měly vážné nežádoucí účinky po vícevalentních vakcínách nebo dětem se zdravotními problémy. Ale zase je pak aplikováno více dávek, aby se pokrylo očkování proti všem povinným nemocem, a to už šetrnost pozbývá. Tedy šetrné je přistupovat s rozumem a podle individuálních potřeb než podle povinného očkovacího kalendáře.“
Mnoho rodičů řeší i to, že nechtějí děti očkovat tak brzy (od 9. týdnu věku). Je možné očkování legálně posunout například o několik týdnů nebo měsíců?
„Jistě, že je to možné, záleží ovšem, zda rodiče budou chtít dodržet termíny dané vyhláškou, nebo zda si zvolí začátek očkování podle svého uvážení. Možné jsou obě varianty. Podle očkovacího kalendáře (vyhlášky o očkování) se od devátého týdne věku aplikuje tzv. hexavakcína (proti tetanu, černému kašli, záškrtu, hepatitidě B, dětské přenosné obrně a onemocnění vyvolané haemophilus influenzae b), která má být podána ve třech dávkách do 13. měsíce věku (druhá dávka se aplikuje minimálně po dvou měsících od první dávky, a třetí dávka minimálně šest měsíců od druhé). Když to spočítáme, tak nejpozději lze zahájit očkování v pěti měsících věku a další termíny striktně dodržet, aby byly dodrženy zákonné termíny.
Ovšem více než dodržení očkovacího kalendáře a vyhlášky může být pro rodiče důležitější blaho dítěte, jeho zdraví a pohoda. Proto rodiče mohou očkování posunout na dobu, kdy je podle nich dítě připraveno na vakcinaci, nebo očkování rozložit. V takovém případě by měli sepsat reverz, kde deklarují, že tento postup je na jejich žádost a doporučuji připojit také odůvodnění.“
Spousta rodičů se vakcíny bojí. Například z důvodu, že malé dítě ještě nemá vyzrálý imunitní systém, že trpí nějakou jinou nemocí (například chronický ekzém). Jak a s kým mohou svoji situaci řešit?
„Otázka vakcinace při nedobrém zdravotním stavu dítěte nebo při nepříznivé rodinné anamnéze se řeší nejprve s pediatrem, který má dítě očkovat. Avšak lékaři jsou svázáni právě tím striktně nastaveným očkovacím kalendářem a někteří se obávají nebo odmítají očkování posunout. Ani odborná doporučení nesměřují k odkladu nebo úpravě očkování u dětí trpícími například astmatem, ekzémem, alergií apod. Očkování se bere jako bezpečné a tyto nemoci jako chronické. To znamená, že se u nich nedá čekat na uzdravení a očkuje se. K tomu bych podotkla, že zdravotní stav lze zlepšovat mnohými prostředky.
Rodiče mají možnost obrátit se na odborníky a konzultovat svou situaci s nimi. Tyto konzultace mohou být rodiče vodítkem k rozhodnutí jak přistupovat k očkování dítěte, ale nejsou příkazem. Proto se rodiče mohou rozhodovat sami a oznámit to pediatrovi.“
Můžete jim nějak pomoci i vy? Máte ve svém spolku odborníky – například lékaře, právníky apod.?
„Rodiče se vždy mohou obrátit na poradnu Rozalia, kde jim rádi poradíme a podpoříme je. Některé specifické dotazy, které jsou pro zdravotnické odborníky, se snažíme konzultovat dále, nebo někdy rodiče rovnou odkazujeme na místa, kde jim odborně pomohou. Ovšem situace není nijak růžová. Většina odborníků vidí vakcinaci veskrze pozitivně a názor a pozorování rodičů jakožto laiků neberou za směrodatné. Jsme tak rádi alespoň za tu hrstku statečných a opatrnějších, kteří rodiče vyslechnou a respektují jejich zkušenosti. Právní pomoc nabízíme také, úzce spolupracujeme s několika právníky. Formulář pro poradnu najdou rodiče na našem webu.“
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku
Martina