Rozhovor: Veganská strava tělu prospívá. Když chceme jíst zdravě, musíme vařit doma z poctivých surovin, říká expertka na vegan stravu, Michaela Levíčková
Michaela Levíčková je vystudovaná bioložka. A taky je výživový poradce a jógový trenér. Říká si “vegan food guru” a snaží se lidi vést k tomu, aby jedli lépe a zdravěji. A daří se jí to. Veganská strava je základem. Nyní vytvořila i web plný exkluzivních veganských receptů, kam rád zabrouzdá i “všežravec”, aby si zpestřil jídelníček.
„Jídlo nám může pomoci, abychom měli dostatek energie a cítili se dobře,” vysvětluje tak trochu jiná výživová poradkyně Michaela Levíčková, proč vytvořila veganský jídelníček. Podle ní nám to správné jídlo může pomoci udržet svěžest a mládí. Teď i za třicet let. Seznamte se...
Jsi výživový poradce, který se specializuje na veganskou stravu. Takových odborníků u nás příliš není. Proč právě veganská strava?
„Protože větší zastoupení opravdových potravin z říše rostlin (veganská strava) nemůže nikomu ublížit, což potvrzuje i současná věda. Co nám naopak ubližuje zcela prokazatelně, je příliš mnoho masa a především výrobků z něj, mléko a mléčné produkty. Přidejme k tomu extrémní spotřebu cukru a průmyslově vyráběných potravin a pochopíme, proč poprvé v historii trpí v současnosti na světě víc lidí obezitou než podvýživou. A západní dieta dovedla nyní Američany na bezprecedentní mez: dnešní mládež je historicky první generací, jejíž průměrná délka života bude kratší než průměrná délka života jejich rodičů. A to vše vlivem špatné výživy. Navíc korelace mezi výskytem některých druhů rakoviny a pitím mléka či jezením uzenin je již zcela markantní.”
Může mít vegan stejné svaly jako jedlík masa? Zjistěte, kde je pravda!
Domácí kondenzované mléko pro vegany a alergiky na mléčné výrobky
Jak dlouho je veganská strava tvým denním společníkem?
„Vegetariánsky jím přes čtvrt století, veganský jídelníček dodržují posledních pět let.”
Prozradíš nám definici vegana. Co vlastně jí a co ne? Jaký je rozdíl oproti vegetariánovi? Jaká je typická veganská strava?
„Vegan jí pouze potraviny rostlinného původu. Ale veganská strava je pestrá. Můžeme si dopřát skvělou zakysanou smetanu ze sóji, jogurt z kokosu, paštiku z vlašských ořechů či mozarellu z kešu i napěněné cappuccino s ovesným mlékem. Spektrum toho, co jako vegan můžete jíst, je nekonečné a velmi chuťově uspokojivé. Nešidíme se vůbec o nic. Vegani jdou však ještě dál a většina z nich nechodí do cirkusů, nenosí výrobky z kůže, nejezdí o dovolené na slonech, vybírá si kosmetiku netestovanou na zvířatech, nechová exotická zvířata, nenosí vlněné svetry apod. Vegetarián pouze ze své stravy vylučuje těla živočichů, tedy veškeré maso a ryby. Často se vegani rekrutují z několikaletých vegetariánů, jako to bylo i u mě.”
Výživoví poradci jsou většinou přesvědčeni, že veganům musí chybět spousta živin. Říkají to i navzdory vědeckým studiím, které praví opak. Proč je tu tak zakořeněn “odpor” vůči veganské stravě?
„Protože působilo silné lobby zemědělství a potravinářského průmyslu. Masáž reklamy s podporou zákonů již od poválečných let působila obrovský tlak na veřejné mínění. Šlo o to nás přesvědčit, že správní chlapi jedí steaky a pro zdravé kosti potřebujeme mléko. Jdeme-li však do hloubky, je již vědeckými studiemi většina těchto „pravd“ naprosto vyvrácená.
Dalším velkým problémem je, že student medicíny podle současného curricula (v ČR, 2015) neabsolvuje ani jeden povinný semestr zdravé výživy. Veškeré informace o výživě jsou zahrnuty do ostatních předmětů, a to za 6leté studium s dotací pouhých asi 20 vyučovacích hodin (z cca 5500 hodin celkového studia). Přesto se mi pak v ordinacích stává, že mě lékař nejprve pochválí za špičkové hodnoty krve a pevné zdraví, jakmile však zmíním, že jsem vegan, protočí oči a přestane se se mnou bavit, místo, aby se zajímal, v čem vězí můj úspěch.”
Veganská strava jako plnohodnotná je uznávaná i Světovou zdravotnickou organizací. Přesto je těžké tento obor někde studovat. Jak jsi se k tomu dostala, jak jsi se naučila sestavovat vyvážený veganský jídelníček?
„Absolvovala jsem několik kurzů pro výživové poradce, z toho jeden zaměřený částečně i na vyváženou rostlinnou stravu (veganská strava). Pomáhá mi i to, že jsem na Karlově Univerzitě vystudovala biologii, a tak snáze chápu procesy v lidském těle. No a samozřejmě neustále čtu, poslouchám audioknihy a studuji. Většinou v angličtině, jelikož jsou dostupné kvalitnější materiály. Motivací pro správně sestavený jídelníček mi jsou i moji dva skoro dospělí synové, kteří sportují a rychle rostou. Kromě vyváženosti živin tedy usiluji o chuťově lákavé jídlo, krásné na pohled.”
Vytvořila jsi webové stránky plné veganských receptů. Několik z nich jsem už zkusila připravit, jsou naprosto dokonalé. Co Tě vedlo k tomu, že jsi se jednoho dne rozhodla, že začneš vymýšlet veganská jídla, připravovat veganský jídelníček, vařit a fotit?
„Bylo to mým snem posledních pár let. Paradoxně mi pomohla korona krize. Musela jsem totiž kvůli vládním nařízením zavřít své jógové studio a ze dne na den se ocitla na dlouhé měsíce bez práce. A se spoustou času. Když mě přešla vlna frustrace, řekla jsem si, že toto období chci využít jako dar a vytvořím něco smysluplného. Mým přáním je, aby lidé nejen jedli zdravě a předcházeli tak nemocem, ale abychom se chovali laskavě ke zvířatům a přestali je zneužívat, což věřím, je dalším stupněm evoluce moderní společnosti. A tak vznikla myšlenka na web, kde bude mnoho inspirace nejen na úžasná jídla (veganská strava), ale i o zdravém životním stylu, slavných a úspěšných veganech atd. Chci lidi motivovat, aby si vařili doma, jedli zdravě a chovali se s úctou k celé planetě.”
Bylo hnacím motorem třeba i to, že spousta lidí má v sobě stále zakořeněno, že vegani jí jen kořínky a trávu? Z receptů je patrné, že veganský jídelníček může být mnohem pestřejší než jídelníček běžného strávníka, který jí vše.
„Ano, protože už mě to štvalo. Jsem gurmán, miluji jídlo a jím mnohem zajímavěji a chutněji než kdejaký masožrout. A pořád dokola slýchám otázku A co teda jíš? Jen taková perlička – málokdy opakuji v roce stejné jídlo dvakrát, většinou jen na přání dětí. Z 90 %, možná více, vařím každý den novinku, jak říkají moji kluci, experimenty. Kdo z běžných lidí takto pestře jí?
My máme třeba v pondělí thajské kari, v úterý bramboračku, ve středu indický dhal, ve čtvrtek mexické tacos, v pátek italské krémové rizoto, v sobotu svíčkovou a v neděli „kuře“ na paprice. A k tomu pekáč buchet. Zvládáme veganské Vánoce i exkluzivní narozeninové dorty. Veganská strava je úžasná.”
Často se hovoří o tom, že vegani mají nedostatek vitamínu B12. Jak to s ním tedy je. Je opravdu nutné jej suplementovat?
„Vitamín B12 si naše tělo neumí vyrobit a rostlinná- veganská strava ho neobsahuje. Dokud jsme jedli zeleninu neumytou přímo ze zahrad a pili vodu ze studánek, snědli jsme společně s tím i bakterie, které B12 vyrábí a našemu tělu to stačilo. V dnešní době nám toto kazí pesticidy a jiné chemikálie a my tedy kupované ovoce a zeleninu pečlivě omýváme nebo loupeme a vodu chlorujeme, čímž o tento vitamín přicházíme. Proto je nezbytné, aby každý vegan, ale i vegetarián, B12 denně suplementoval. Jeho nedostatek se vážně projevuje poruchami nervové soustavy, a to až po měsících či letech.”
Pokud se někdo rozhodne, že od teď bude praktikovat jen veganský jídelníček, na co by si měl dát pozor? A naopak, které potraviny je vhodné zařadit?
„Jsou dvě špatné cesty. Tou první je pouze vyřadit maso, mléko a vejce a jíst pouze to, co na první pohled zbyde. Tedy bílé rohlíky, zeleninovou polévku a vegan sušenky. Druhou cestou do pekla je začít kupovat polotovary a hotová vegan jídla. I v tomto případě nedodáte tělu dostatek nutrientů, a ještě za jídlo utratíte výplatu. Pokud nemáte nastudováno sami, doporučuji poradit se s výživovým poradcem a naučit se sestavit vyhovující a lákavý jídelníček na míru vašim podmínkám. Zorientovat se v tom, jaké potraviny obsahují bílkoviny, jednotlivé vitamíny, antioxidanty a pochopit princip zdravého talíře. Cílem by mělo být vařit doma a jíst opravdové jídlo, kde identifikujete výchozí suroviny. Pomůže nám užitečná pomůcka na závěr: Kupujte v obchodě jen to, co by poznala vaše pra pra babička a nemá to ve složení o moc víc než pět surovin.”
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku