Jak přežít pubertu svých dětí?
Puberta je vývojová fáze, která je svým způsobem bolestivá jak pro rodiče, tak pro děti samotné. Cílem není nic menšího než osamostatnění potomka, při kterém testuje své hranice často způsobem, který nevymyslí ani ten nejlepší pisatel lidských příběhů. Jak zvládnout pubertu? Čemu se vyvarovat a na čem naopak trvat?
Proč přichází puberta
Puberta je pro mnohé synonymem rodičovského pekla. A upřímně, toto období skutečně zamává s každou rodinou. Intenzita je ryze individuální, ale změna nastane určitě. A je to tak správně. Během období adolescence dochází v těle, ale i psychice „dítěte“ k velkým změnám. Některé jsou viditelné více, jiné probíhají více skrytě. Základem tohoto období je pohlavní dospívání. Mozek jednoduše vysílá hormonální signály do pohlavních orgánů, které následně vyvolají zmíněnou pubertální „bouři“. Těla dívek a chlapců se začnou výrazně odlišovat. Ostatně i průběh puberty je u dívek a chlapců odlišný.
Puberta: Kdo jsem já?
Jak už jsme naznačili, puberta není „jen“ o pohlavním dospívání, jak by se na první pohled mohlo zdát. Se změnou těla dochází i k výrazným změnám v psychice. Nálada je více než proměnlivá, stejně jako emoční vyladění, které může během milisekundy změnit směr hned několikrát. Zvykněte si, že pohled očí u adolescentů, tedy „ještě dětí“ v pubertě nejčastěji směřuje k zemi nebo k nebi. Přímého pohledu je pomálu. Důvodem je, že si mladý člověk během dospívání začne svou osobnost skutečně uvědomovat, ale vlastně neví, co s ní. Svým pocitům tak docela ještě nerozumí, navíc je zde otázka sebevědomí. Puberta je proces, ne stav. Dítě navíc cítí velkou touhu „roztáhnout křídla“, na což má i díky hormonům hodně energie. Začne tedy boj o svůj prostor, který se nejčastěji projevuje jako bouře proti autoritám všeho typu: rodiče, učitelé, starší jedinci, společnost, pravidla… Teprve zpětnou vazbou se dítě v pubertě učí, kým je a kam až je dovoleno jít a za jakou cenu.
Proč je puberta důležitá
Řada psychologů upozorňuje na fakt, že pokud mladý člověk touto životní fází neprojde anebo v nedostatečné intenzitě, jeho osobnost nemusí být dotvořena. To může později narušit i jeho zařazení do společnosti (nejen ve vztahové rovině). Navíc hrozí, že se do fáze puberty vrátí později ve svém životě. Problém pak je, když se tak stane například po založení rodiny nebo během vstupu do středního věku… Jakkoli se tedy může zdát puberta k nepřežití, je nezbytnou fází dospívání. Otázkou zůstává, co udělat pro to, abyste nepřilévali olej do ohně rozbouřených hormonů, ale naopak vývoj zdravým směrem podpořili.
Puberta: Pláč ani výhružky rodičům nepomohou
Příprava na pubertu začíná už narozením dítěte. To vám řekne řada zkušených rodičů. Ostatně, než dítě do puberty dojde, vyzkouší na vás pár období vzdoru, něco málo separační úzkosti a vychytávky, kdy zlobí jen s vámi. Puberta je zkrátka takovou třešničkou na dortu, která však jasně dává najevo, že jedinec vstupuje do důležité přechodové fáze směrem k dospělosti. Velmi zjednodušeně, vaše role rodiče vychovatele bude brzy končit. Možná ještě zpočátku budou fungovat slzy nebo křik, ale volání vlastní dospělosti u jedince časem převáží. Více pláče a více výhružek pak má jen dvě varianty: dítě rebeluje ještě víc anebo jej zlomíte a pubertu zastavíte/odsunete…
9 tipů, jak přežít pubertu svých dětí
- Uvědomte si, že je to životní fáze. Bolestivá, ale pořád fáze, která za pár let přejde a vrátí se vám mladý dospělý.
- Pořád je to vaše dítě. Ano, ten mimozemšťan u vás v obýváku je to dítě, které jste nosila pod srdce a se kterým jste probděla tolik nocí, když mu rostly zoubky nebo mělo teplotu.
- Puberta není chyba ve výchově. Je to vývojová fáze! Pokud je vaše rodina přísná, pravděpodobně dítě zvolí velký odpor, pokud jej zlomíte, jeho osobnost se nemusí zdravě vyvinout. Pamatujte na to.
- I vy máte svá práva. I když jste milující rodič, máte právo nesouhlasit. Jasné vytyčení hranic (s jasnými možnostmi řešení) je jednodušší než pouhý zákaz a příkaz, který jedinec v pubertě pravděpodobně s chutí nedodrží. Soustřeďte se na podstatné.
- Komunikace neznamená vodopád slov. Někdy je výhrou i pokývnutí hlavy ze strany puberťáka (signál, že registruje zvuk vycházející z vašich úst). Když mu chcete něco sdělit, sdělte mu to i formou monologu, resp. jasných zpráv (klidně si to připravte na papír). Nenuťte dítě do reakcí.
- Ztlumte hlasitost svého hlasu a vyvarujte se sarkasmu i ironie. Dítě v pubertě má psychiku hodně citlivou a reaguje dost nevyrovnaně. Svou poznámkou můžete způsobit nepříjemnou ránu, která se špatně hojí a může se odrazit i v jeho sebevědomí a narušit důvěru k vám.
- Soukromí dítěte je základ. Největší zradou je, jakmile začnete dítěti prohlížet mobilní telefony, profily na sociálních sítích či e-mail. Více než kdy jindy je zde potřeba důvěra. Rámcovou představu o tom, co dítě dělá a s kým se stýká je samozřejmě dobré znát, ale techniky, jak na to přijít jsou i lidštější.
- Nesnažte se být IN za každou cenu. Klidně nastudujte „moderní“ výrazy, ale buďte autentičtí a využijte vlastního slovníku.
- Zapomeňte na věty Tohle já v tvém věku... I když to může být pravda, vašeho potomka to neohromí, naopak vás zařadí do škatulky „zoufalec“. Mudrování vám nepomůže.
Autor: Markéta Palatin
Diskuse k článku