Terapie tancem a pohybem
Při taneční a pohybové terapii mohou nevědomě navozené pohybové reakce vést k asociacím ranějších událostí a k jejich novému prožití. Člověk si vtištěné pocity a pocity spojené s určitými událostmi může asociovat a prožít je znovu, čímž dojde k jejich lepšímu uvědomění a pročištění. Taneční terapie přijímá fakt, že mysl a tělo jsou částí jednoho a téhož výrazu, zaměřuje se na pohybovou změnu. Lepší porozumění svému tělu a jeho signálům dovoluje danému jedinci rozšířit si svůj rámec pohybů, poznat pohyby nové, čímž se mu zároveň otvírají i nové cesty v životě – zvnitřnění prožitku toho, že má možnost učinit volbu. Tělo a jeho pohyby jsou expresivním prostředkem k vyjádření myšlenek a pocitů. Mezi tancem jakožto uměním, kreativním tancem a taneční a pohybovou terapií jsou některé rozdíly. Samozřejmě, že i tanec, podobně jako sport může mít zároveň i terapeutické účinky, ale nejde zde o systematické spojování nevědomé a vědomé zkušenosti.
Historický vývoj
Pohyb je samotným základem existence člověka, tanec zase napomáhá sladit pohyby a vyjádřit emoce. Gesta, pohyby, tanec, to jsou všechno prostředky, jak sdílet zkušenost a navazovat kontakt s druhými lidmi. Tanec byl už odpradávna součástí rituálů, pokoušel se o strukturování a vysvětlování života, přinášel pocit kmenové sounáležitosti. Rytmy a společný pohyb ve skupině dodával sílu a jednotu, útěchu i uvolnění. Tanec využívá jednotu těla-mysli-ducha tak, aby se dostal do kontaktu s nejhlubšími prožitky a zkušenostmi, bolestnými i radostnými, umožňuje hluboký prožitek i empatii s druhými. Taneční a pohybová terapie propojuje moderní tanec, expresivní tanec, pohyb a psychoterapii. Rozvíjet se tato metoda začala především v období po 2. světové válce v USA. Prvními tanečními terapeuty byli profesionální tanečníci, kteří začali spolupracovat s lékaři a psychiatry v nemocnicích. Za hlavní osobnosti taneční a pohybové terapie jsou považovány Marian Chace a Franziska Boas, které začaly mezi prvními využívat taneční pohyb jako terapeutickou metodu.
Účinky terapie tancem a pohybové terapie
Proces terapie tancem a pohybem probíhá v neverbální rovině, pohyb se stává prostředkem vyjádření a lidé se mohou do procesu velmi hluboce ponořit. Základem jsou tvořivé improvizace a nevědomé pohybové asociace, ať už se jedná o individuální nebo skupinovou terapii pohybem a tancem. Výrazové pojetí, které když je navíc ještě odlehčeno hrou, je možností znovuprožití a symbolického ztvárnění neverbální zkušenosti.
Pohyb se pojí s emocemi a pocity a má schopnost sdružovat lidi. Podporuje sdílení emocí, sdílené spoluprožití zlosti, umožňuje uvědomění si, že všichni někdy pociťují zlost a že je možné ji vyjádřit i tak, aniž by byl člověk destruktivní k ostatním nebo i k sobě. Emoce člověka mohou být ve skupině vydrážděné k vrcholu, kterého nedosáhne za jiných okolností, skupina dává oporu. Této skutečnosti si byli vědomi už naši dávní předkové, kmenové tance a rytmická činnost se používaly k navození koheze – soudržnosti skupiny, dochází k uvolnění izolace s emočními prožitky a celková schopnost jít za hranice svých běžných omezení se zvyšuje. K dopracování tématu, které se v pohybové či taneční terapii otevře či započne řešit, lze využít i jiných prostředků a proces objasnit pomocí kreseb či zvuků. Převzít zodpovědnost za pohyb znamená převzít zodpovědnost sám za sebe v prostoru, za své já v pohybu a za pocity, které člověk při tomto procesu prožívá.
Cíle pohybové a taneční terapie
Taneční a pohybová terapie v primární prevenci není léčbou samotnou, hlavními cíly, které si v této oblasti klade, je především sebepoznání a rozvoj osobnosti, uvolnění kreativity, relaxace, vyvážení stresujícího životního stylu, to vede nadále k zlepšení vztahů či vylepšení profesních dovedností.
Taneční a pohybové terapie jakožto léčebný prostředek si kladou především tři hlavní cílové oblasti.
1. Cíle na pohybové úrovni
Jedná se o reintegraci psychických a fyzických aspektů emoční zkušenosti člověka. K těmto cílům patří aktivace, zvýšení motivace, podpora formování zdravého tělového obrazu, podpora organizovanosti v pohybu, či alespoň zmírnění dezorganizace, rozšíření pohybového aparátu, zpřístupnění nových, autentických, adaptivních možností a způsobů interakce se svým okolím.
2. Zlepšení interpersonálního fungování
K tomuto účelu se nejlépe hodí skupinová forma taneční a pohybové terapie. Každý z členů skupiny má možnost nabídnout skupině vlastní expresivní pohyb, skupina posléze tento pohyb opakuje. Tato akce poskytne pocit osobního významu a autonomie, zároveň ten, kdo pohyb nabízí, dostává od skupiny zpětnou vazbu, skupina mu poskytuje jakési „zrcadlo“. U těch, kteří pohyb následují, je takto podporována neverbální empatie. Vytvářením společného pohybu se podporuje i kooperace ve skupině. Rozvíjí se učení nápodobou, pocit sounáležitosti, smysl pro střídání rolí apod.
3. Zpřístupnění emočních témat a jejich vyjádření
V tomto případě se pracuje s emočně významnými tématy, základem je vytvoření bezpečného prostředí. Základem je skupinový pohyb, fantazijní obrazy, symboly, metafory a podobně. Je nabídnut neposuzující prostor, kde je možné si za pomoci symbolů a metafor vyjádřit i jinak obtížně přístupné emoce.
V terapii tancem a pohybem je tanec vnímán jako radostná a uvolňující aktivita, která umožňuje prožít i běžně potlačované emoce. Pohyb není nikdy hodnocen jako dobrý nebo špatný, není nutné mít pohybovou průpravu. Důležitý je prožitek pohybu a tance samotný, jedná se o individuální svobodné vyjádření jedince, pohyb a tanec uvolňuje radost, usnadňuje vnímání rytmu a energie. Taneční terapeuti používají své znalosti, dovednosti, kreativitu a spontaneitu k tomu, aby umožnili ostatním prožívat sami sebe na rovině tělesných vjemů a impulsů. Terapeut musí znát svůj pohybový slovník, své reakce a vzkazy a impulsy, které svým tělem vysílá. Role terapeuta je aktivní, ale vychází z potřeb skupiny nebo jednotlivce, nikoliv z potřeb terapeuta. Terapeut musí být připraven na nejrůznější situace, neboť jde o metodu senzitivní a úzce spjatou s emocionalitou, musí být připraven na možné setkání se s hněvem, nepřátelstvím, odtažitostí, apatií.
V terapii se objevují i okamžiky, kdy se terapeut příliš nezapojuje, stává se spíše pozorovatelem. Míra verbalizace a interpretace je různá, rovin řízené pohybové zkušenosti je poměrně široké množství. Samotný přístup záleží jednak na terapeutovi a jeho způsobu práce a za druhé na klientovi samotném, na jeho věku, zkušenostech, cílech, případně i poruše nebo postižení.
Psychologické a fyziologické principy terapie tancem
Lidské tělo má svoji paměť, je zdrojem učení i odpovědí. Učení je spjato s pochopením toho, jak naše tělo reaguje na stresy, konflikty a každodenní situace. Vnímání těla je možné rozvíjet za pomoci pohybu, vztahuje se k prožívání emocí a emocionální paměti. Proces terapie tancem nebo pohybem dává možnost a příležitost katarzi, uvolňuje psychické vypětí a umožňuje vyjádření blokovaných nebo potlačených a následně maskovaných pocitů a prožitků. Pohybový vzorec a styl je vyjádřením toho, jak se jedinec adaptoval na vnější podmínky světa a jeho prožívání světa v rámci prostoru, vypovídá také o tom, jak se adaptoval na životní síly a jakým způsobem s nimi nakládá. Pohyb umožňuje vstoupit do kontaktu se zdroji emocionálních omezení a dává možnost prozkoumat nové a třeba i více uspokojivé způsoby chování.
Pro koho je taneční a pohybová terapie určena?
Taneční terapie a terapie pohybem je určena pro každého, kdo se zajímá o proces sebepoznání a osobního rozvoje. Je přínosem pro klienty, kteří trpí nejrůznějšími psychosomatickými obtížemi, zejména pak pro ty, kteří mají obtíže s verbálním vyjadřováním, pro ty, kteří trpí depresivními stavy, úzkostmi, mají problémy se sebevědomím, sebehodnocením, potíže v komunikaci.
Jak vypadá seminář taneční (nebo pohybové) terapie aneb na co se připravit?
Semináře taneční nebo pohybové terapie obvykle probíhají v menších skupinkách, v prostorách pro takovou terapii vhodných. Po uvítání a protažení obvykle následuje zahřívací fáze „hodiny“, pozornost je přitom soustředěna nejen na tělo, ale i na vztahy. Začátek takové hodiny se může velmi podobat začátku taneční hodiny. Zahajuje se strečinkem, „vyklepáním“ končetin, zkoušení funkce izolovaných částí těla. Postupně se mění rytmus, prochází se různé hladiny energie.
Zahájení kontaktu s každým klientem vypadá nejčastěji tak, že terapeut reaguje na pohybové vzorce klienta, přizpůsobuje mu svůj vlastní pohybový vzorec. Jednoduché rytmické pohyby rukou, nohou a hlavy nebo ramen napomáhají nejen koordinaci, ale i přímému vyjádření emocí a pocitů klienta, které v danou chvíli nastávají. Člověk pohybově může prožít ledasjakou emoci – naštvání, zlost, strach, stud – to vše se projeví odpovídajícím napětím svalů, postojem, gesty a postavením celého těla. Zahřívání je vhodné k tomu, že terapeut má možnost vyhodnotit klíčová témata, potřeby jedince i skupiny, jakožto celku. Oproti verbálnímu vyjádření, kde jsme omezeni terminologií, pohybové vyjádření tak jasné omezení nemá. Pohyb je spontánním vyjádřením a obvykle s postupujícím časem semináře získává na intenzitě, prožívání je uvolněnější, ale také mnohdy energičtější. Mění se energie, síla i rychlost. Zkušenost vychází z pohybu, každý si vyvozuje soukromé významy v daný okamžik. Nápady pro jednotlivé akce vycházejí z terapeutova impulzu nebo z impulzů jednotlivých členů skupiny. Každý by měl mít dostatek prostoru k sebevyjádření.
Na závěr dochází opět ke zklidnění tempa, snižuje se intenzita pohybu, skupina se opět sdružuje. Závěrečná fáze je důležitá pro vyjasnění hranic, vyhodnocení vnímání integrity vlastního těla a vnímání zkušenosti ze sdílení. Pohyb umožňuje symbolické vyjádření myšlenek, pocitů, prožívání. Pomáhá tam, kde z nejrůznějších příčin nejsou k dispozici slova.
Základem těchto metod je myšlenka souznění mezi tělesnými a duševními pochody a jejich vzájemné propojenosti i ovlivnitelnosti. Terapeut se soustředí na tělesné schéma člověka a zkoumá pohybové chování klientů, svým vedením i jemnými zásahy podporuje proces rozvoje. Vše probíhá především na neverbální úrovni, ale i přiměřená verbalizace může proces podpořit. Pomáhá také zpětná vazba od ostatních členů skupiny. Pohybový proces lze rovněž objasnit pomocí kreseb a zvuků. Chyba je přípustná. Převzít zodpovědnost za pohyb, i za chybný pohyb, znamená převzít zodpovědnost za své já v pohybu i za pocity, které člověk prožívá.
Diskuse k článku