Rozhovor: „Raw food není cesta ke zhubnutí, ale je to velmi příjemná cesta ke zdraví“, říká zakladatelka Školy živé stravy Anna Hýžová
„Jsem člověk, který má rád život, ve všech jeho barvách a chutích. Miluju přírodu a mám radost, že s ní můžeme žít v naší chaloupce s malou zahrádkou v souladu. Je to malý kousek země, kde jsme vytvořili zvýšené záhony a vyseli jsme malou louku pro čmeláky. Nepoužíváme chemii, děláme si vlastní mýdla.“
Všichni teď řeší hubnutí do plavek, Ty nic takového řešit rozhodně nemusíš. Je to genetikou nebo stravou?
„Nadváha je velký problém západní společnosti světa a je stále větší, během posledních 30 let se ztrojnásobila. Mluvím o tom proto, že hubnutí vnímám spíš jako cestu ke zdraví. Tím, že člověk zvolí přirozenou stravu, což je především ovoce a nevařená neupravovaná zelenina a zařadí si ji do svého jídelníčku minimálně 50-70 procent, pak nebude mít tolik zdravotních problémů a nebude řešit hubnutí do plavek. Samozřejmě důležitý je pohyb, bez něj mi jen zelenina ke zdraví přispívat nebude. Důležitý je také pitný režim. A že vše má svůj počátek v mysli, je jasné, bez změny myšlení to nejde.
Samozřejmě důležité je vnitřní rozhodnutí a pak ochota jít do diskomfortní zóny – mít vnitřní ochotu a vůli vzdát se starých navyklých programů a učit se vytvářet nové zvyky. Je to někdy náročné, ale je třeba si vytvořit cestu žitelnou, hravou a jít tak za svým cílem. Neměla jsem nikdy sklony k nadváze, ale pokud bych se stravovala klasicky, rozhodně bych ji už v současné době měla, protože klasická strava obsahuje příliš mnoho tuků a sacharidů.“
Jsi propagátorkou takzvané živé stravy (raw food), co to vlastně je?
„Živá strava se říká tepelně neupraveným potravinám. Mohlo by se říct „syrová“. Ale syrový ještě neznamená živý. Její název se odvozuje od živosti enzymů. Enzym je bílkovina, ke které je přimknutý buď minerál, nebo vitamín a je katalyzátorem (rozbuškou) všech reakcí v těle, bez nich člověk prostě ani nemrkne. Enzymy „žijí“, tedy mají živou energii do 42 °C. Pokud projdou vyšší teplotou, tak ztrácejí energii života. Proto když má člověk zvyšující se teplotu, bere se 42 ° C jako kritický bod pro ohrožení života. Když tedy jím „živou“ stravu, jím zeleninu, ovoce, semínka, ořechy tak jak jsou, bez tepelné úpravy. Dnes lidí více znají právě anglický název raw food.“
Jak sis Ty sama ke stylu raw food stravování došla a jak dlouho se takto stravuješ?
„Jím živou stravu (raw food) 12 let, nevařím a je mi dobře. Přivedlo mne k tomu zdraví, kdy jsem se musela rozhodnout, jak bude můj život vypadat a jestli vůbec bude pokračovat. Vzala jsem to jako velkou výzvu života a ty já mám ráda. Takže jsem jednoho dne odložila hrnce, vypnula sporák a začala jsem „nevařit“. Ale začátek byl před 17 lety, kdy jsem také ze dne na den přešla na veganskou stravu, tedy jsem ještě vařila, ale vynechala jsem všechny živočišné potraviny včetně živočišných tuků. Bylo to občas velmi náročné. Myslím tím, jak jsem si začala uvědomovat svou závislost na některých potravinách. Už tehdy mě ale bavilo vymýšlet nové recepty. A před 12 lety jsem se dozvěděla o živé stravě-raw food. Neváhala jsem a hned ji začala jíst. Sice jsem vůbec nevěděla co jíst, jak jíst. A tak jsem opustila myšlenky na vařené recepty a šla jsem do úplné jednoduchosti, jedla jsem ovoce a zeleninu tak, jak rostly, bez jakékoliv úpravy.
Začala jsem vidět závislost mysli na vařené stravě. Já jsem ji vůbec nepotřebovala, to moje mysl ji chtěla. Nemám ráda závislost, proto jsem si začala jídla vytvářet podle sebe. Objevovala jsem nové chutě, které jsem dřív vůbec neznala, nové vůně a najednou i tu krásnou barevnost pokrmů, která vybledne vařením. Přestala jsem solit, používat oleje, koření, to vše se postupně z mého jídelníčku tak nějak samo vytrácelo. Zjistila jsem, že to jsou všechno ochucovadla, která už změní chuť potraviny. Když jíte list čerstvě utrženého salátu, je plný vody, je to úžasná chuť a vůně, křehkost. Když ho dáte na talíř a osolíte a dáte na něj olej, ztratí všechny tyto svoje vlastnosti, prostě to vyzkoušejte. A tohle bylo pro mne tak silné a krásné, že toho jsem se už nechtěla vzdát. Takže jsem zjistila po třech měsících, že už nevařím a ani jsem neměla potřebu se k vařenému jídlu vrátit.“
Co člověk, který jí výhradně raw food neboli živou stravu může a co naopak vůbec nesmí?
„Na živé stravě je úžasné, že tu nejsou žádné zákazy, není to žádná dieta, je to životní styl. Je důležité nepodléhat žádným dogmatickým názorům, které vnímám, že jsou tak nějak předávány spíš naším egem. Že tedy já jím živou stravu a vím co se má a co nemá. Každý jsme jiný a každý i v té živé stravě jí jinak, někdo hodně ovoce, někdo si dělá šťávy, někdo používá koření, oleje atd. Pochopila jsem během času, že je dobře jíst lokální potraviny. Tam kde žiji, tam pro mě rostou i potřebné potraviny, ale neznamená to, že si nedám avokádo, nebo pomeranč (občas).
Pak jsem poznala na svém těle, že je třeba jíst potraviny podle ročního období, tak jak právě rostou. Když jsem na začátku jedla v zimě rajčata a okurky (protože to byl zvyk), tak mi byla zima. Tedy „zima“ je slabé slovo. Byla to „jinovatka“ na páteři, jak říká jedna moje kolegyně. Začala jsem si uvědomovat, jakou vlastně mají další funkci kromě výživy. Rostou v létě, kdy je teplo, tak mají funkci tělo osvěžit, ochladit. A když jsem toto změnila, a v zimě jsem začala jíst kořenovou zeleninu a bulvy, semínka a ořechy, tak už mi zima nebyla. Síla živé stravy je v její jednoduchosti. I život je jednoduchý.
Co opravdu nedoporučuji je, myslet si, že živá strava jsou sladkosti, různé dorty a složité recepty. Ty jsou spíš na občasné zpestření jídelníčku. Pokud člověk jí denně nebo často tato jídla, pak brzy zaznamená zdravotní problémy. A dospěje pak k názoru, že živá strava není dobrá cesta a vrátí se k vařené. Živá strava je založená především na bylinách, ty jsou jejím základem. A pak ovoce a zelenina a semínka a ořechy naklíčené, namáčené.“
Chápu tedy správně, že při raw food jsou zapovězeny veškeré horké pokrmy? Co třeba horký čaj?
„Kdepak, nic není zapovězené. Piji v zimě zázvorový čaj nebo i bylinný čaj, když cítím potřebu. Ale třeba křížaly horkou vodou nezalévám, to už je „uvařené“ a to už mi nechutná. Ale lze si dělat různé polévky, kdy si zeleninu zaleji vodou teplou do 40° C. A zase mám i zimě tyto polévky plné bylin, které si suším a které dají polévce úžasnou vůni a chuť.“
A co třeba raw food zmrzlina v létě – jak se ochlazuješ stravou?
„Studené potraviny oslabují trávení a působí „adstringentně“, to znamená, že stahují tělo a to může vést k zadržování tekutin v organismu. Pití ledových nápojů způsobuje rychlé překrvení tkání jícnu a vede k dojmu, že má člověk dostatečné množství tekutin a nemá je potřebu doplňovat, což je špatné. Nápoje by měly mít teplotu okolo 16-18 °C. Já osobně si vařím třeba mátový čaj, když jsou horka, a popíjím ho teplý. Nikdy pak nenastane ten efekt, že se potím ještě víc, nebo je mi ještě větší horko. Ale je to i tím, že jím právě ty osvěžující a ochlazující potraviny podle ročního období. Nikdy je nedávám do lednice. Mám tu výhodu, že máme svou zahrádku, kdy si potraviny přinesu ze zahrady a hned je jím.“
Kde čerpáš nápady na nová a nová raw food jídla. Na Tvém facebooku často vidím, že kouzlíš z rostlin a bylin ze své zahrádky...
„Říkám tomu „Vesmírné recepty“, protože mi to tak nějak vždy samo přijde. Umím si představit v mysli, jak to jídlo, nebo ta kombinace bude chutnat a pak jídlo vytvořím. Ale pokud sleduješ můj profil na facebooku, tak vidíš, že je to převážně jen talíř zeleniny, bylin a květy, takže je to fakt hodně jednoduché.“
Které ingredience živé stravy (raw food) u Tebe jednoznačně vedou a proč?
„Byliny… divoké i ty, co pěstujeme. Na začátku jsem je do jídla přidávala jen na ochucení, lístek bazalky, trochu petrželky. Ale pak mi tak nějak přicházely do života různé byliny, a protože můj muž bylinám rozumí, tak jsme je tu začali pěstovat. No a postupně se naše zahrádka změnila především v zahradu bylinek. Vyseli jsme tu i loučku, to pro čmeláky a včelky, ale nakonec jsem zjistila, že je plná divokých bylin. A tak si vždy naberu všemožné bylinky, mám jich plný talíř (jasně i pampelišku a kopřivu) a k tomu mám jako přílohu trochu zeleniny. Takže se to na mém talíři úplně obrátilo. A proč u mě byliny vedou? Jsou chuťově i barevně luxusní.“
Říká se, že raw food-živá strava nás může vyléčit z mnoha nemocí. Je to skutečně tak? S čím vším nám může pomoci?
„Živá strava je směr, který hovoří o nemocech také v souvislosti s překyselením organismu, kdy se mění pH, které je pro náš organismus otázkou života či smrti. Komerčně upravené potraviny – říkám jim „otraviny“ – tělo překyselují a to způsobuje mnoho zdravotních potíží. Překyselující potraviny se zde nejí (maso, cukr, bílá mouka), jí se hodně živé zeleniny a ovoce, které v těle působí zásadotvorně. Živá strava-raw food dodává tělu potřebné enzymy a vitamíny a minerály v organické podobě. Díky tomu jsou orgány postupně méně a méně zatěžovány stálou detoxikací a mohou začít postupně pracovat tak, jak jsou nastavené. A tím se postupně upravuje i zdraví.
Když jsem živou stravu začala jíst, najednou jsem zjistila, co se mi zlepšilo věcí ve zdraví. Například zmenšily se křečové žíly, které mám už od svých 20 let. Kvalita vlasů, nehtů, ale také přibylo obrovské množství energie. To všechno vidíme „na povrchu těla“, ale za tím jsou uzdravující se ledviny, játra, slinivka, slezina, nadledvinky… prostě celý organismus. Pokud jde člověk na vyšetření krve, lékaři zjišťují, že její hodnoty jsou lepší, než jsou hodnoty krve malého dítěte. Princip je velmi jednoduchý, přesto že v něm lidská mysl stále hledá nějaké „háčky“ a stále studuje pro a proti. Stačí dát tělu to, co potřebuje, a aby bylo živé, potřebuje živou stravu.
Živá strava naučí nepřejídat se. Když totiž člověk dobře potraviny prožvýká, cítí najednou sytost. Tělo potřebuje to, co potřebuje, říkám tomu „buněčná výživa“. Ne co potřebuje naše mysl a náš žaludek. Živá strava nebo raw food mě naučila být stále polohladová, když bych snědla víc jídla, než moje tělo potřebuje, je mi těžko a jsem unavená.“
Vydala jsi i knihy o raw food-živé stravě i knihy s recepty. Podělila by ses o nějakou svoji dobrotu s našimi čtenáři?
„Moc ráda, na počátku to byly prvotiny, kdy to byla cesta pokusu a omylu, občas také něco skončilo na kompostu. Ale postupně jsem se vrátila k jednoduchosti, s jakou jsem začínala živou stravu jíst, protože jsem zjistila, že to mi nejvíc vyhovuje a je mi s ní dobře. V jednoduchosti je síla, tím že jsem přestávala svou mysl zaměstnávat myšlenkami na vaření a věnovat vaření spoustu času, měla jsem najednou prostor pro sebe, pro svoje tvoření. Začala jsem vnímat jiné propojení s přírodou. Můj život se zjednodušil a začala jsem žít „tady a teď“. Přes to, že podnikám, moje mysl je klidná a neprožívám stresy uspěchaného života. Neodděluji se od běžného života, ale vnímám ho jinak a žiji tak, jak vyhovuje mě. I díky živé stravě jsem získala velkou svobodu.“
Z raw food receptáře Anny Hýžové
Kokosová kostka:
Umixujeme vlašské a lískové ořechy, vanilku, trochu kurkumy a skořice. Pak dosladíme medem. Na druhou vrstvu nastrouháme raw bio kokos. Do poloviny přidáme raw neslazené brusinky a také lehce osladíme. Druhou polovinu necháme bílou. Navrstvíme na sebe.
Raw špenát:
Špenát umixujeme s bylinkami „co dům dá“ (například bazalka, petrželka), přidáme kousek avokáda a česnek dle chuti a domixujeme. Špenát není solený, tedy pro navození „slané“ chuti, přidáme citrónovou šťávu z bio citrónu.
Kedlubnové zelí
Nastrouháme na hrubém struhadle kedlubnu, smícháme s kouskem avokáda. Přidávám i rajčatové floky a k tomu i nudle z cukety a okurky a květy ze zahrady.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku