Informační přesycení vyvolává obranné reakce mozku
Jsme v práci. Času je málo, úkolů mnoho, mailů plná schránka, porada se blíží a přesto se naše běžné činnosti rozplývají pod našima rukama a náš zahlcený mozek se ne a ne soustředit. Snažíme se, ale s minimálním úspěchem. Naše myšlenky zabíhají k mnoha věcem naráz. Tyto vtíravé myšlenky ruší naše soustředění, produktivitu a s naší energií to jde také z kopce. Vzniká stres. Přetížený mozek nezvládá kvalitně pracovat a naše výkony jdou dolů. V práci se na nás potom vše sype, jsme nervozní, rozladění a trpí tím nejen náš pracovní, ale i náš osobní život.
Proč to vše? Je to jednoduché - pokud je informací mnoho, náš mozek se začne bránit. Prvotní obrannou reakcí je reakce stresová. V historii to byly reakce typu útoč/uteč. V novověku se přidala ještě reakce jednej, tzn. komunikuj. Ale přesto - rozhodneme se vynaložit na řešení celé situace energii, kterou bychom mohli investovat jinde a lépe.
Dlouhodobé informační přesycení
Pokud jsme však informačnímu přesycení vystavováni dlouhodobě, náš organismus se rozhodne pro jinou reakci. Začne informace (bez rozdílu jejich kvality) ignorovat. Je to stejné jako s motivací - pokud máte před sebou nějaký cíl, kterého se snažíte dosáhnout a po nějakou dobu o něj usilujete, jste motivovaní. Pokud však o tento cíl usilujete dlouhou dobu a stále jste neuspěli, nastupuje frustrace. Stejně tak náš organismus nechce být stále ve stresu, a proto nahradí stresovou reakci jednoduše vytěsněním.
Co to ale znamená pro nás? Protože je to naše podvědomí, které rozhoduje o vytěsnění, dostáváme se do situace, kdy to nejsme my, kdo rozhoduje o tom, jaké informace se dostávají do našeho vědomí a jaké ne. Takže se snadno může stát, že o ty opravdu důležité informace přijdeme. A nejen to. I vytěsňování informací stojí určité množství energie, takže je pro nás zatěžující a únavné.
A jak z toho ven? Je to snazší, než se může na první pohled zdát. Jste to vy a jen vy, kdo rozhoduje o tom, které informace pustíte do svého světa a které ne. Záleží jen na vás, jak přísní budete v jejich výběru. Pojďte udělat malý experiment. Připravte si papír a rozdělte jej na dva sloupce. Jeden označte “smajlíkem” a druhý “mračíkem”. A teď si vezměte kterékoliv noviny a přečtěte si jen nadpisy článků. Za nadpis, který je pozitivní, udělejte čárku do sloupce se smajlíkem. Za spíše negativní nadpis udělejte čárku do sloupce s mračíkem. Jaké je skóre? A teď se zeptejte sami sebe - vážně je okolní svět takový a nebo je to spíše výběrem předkládaných informací? A vážně chcete, aby tyto informace ovlivňovaly váš život, nebo se rozhodnete jinak?
Je jen na vás, jaké informace pustíte do svého života
Nebojte, nástrojů pro komunikaci a sdílných lidí máme kolem sebe dost a dost. Takže i pokud začnete důsledněji vybírat, jaké informace pouštíte do svého života, ty důležité se k vám vždy stejně dostanou. Takže věta, která se vám dere na jazyk a kterou chcete sdělit, “Nemůžu přece být mimo”, není zas až tak pravdivá. A i když se k ní většina z nás uchyluje, přesto přibývá stále více lidí, kteří si uvědomují, že informační přesycení je opravdový problém a aktivně proti němu bojují. A jak? Dobrým výběrem informací, které do svého života pouštějí. Chcete si i vy vybírat, jaké zprávy se k vám dnes dostanou? Tak směle do toho.
Diskuse k článku