Záchvatovité přejídání jako psychický problém. Jak se z něj vymanit a zvládnout situaci bez pomoci psychologa?
Každý z nás to tu a tam přežene s jídlem. Stačí třeba nějaká oslava a nedokážeme odolat dobrotám, které na nás ze všech stran koukají. Jestliže se však přejídáme pravidelně, pak už to značí jakýsi problém. Záchvatovité přejídání pak už dokonce oficiálně spadá mezi poruchy příjmu potravy.
Pro mnoho lidí s poruchou záchvatovitého přejídání je značně problematické takzvané intuitivní stravování. Tedy stravování podle aktuálních požadavků našeho těla. Člověk, který je pravidelně přejídá, jen stěží dokáže ovládnout myšlenky na jídlo, zpravidla není schopen udržet si optimální tělesnou hmotnost a velice často se objevují i další zdravotní problémy, s přejídáním spojené.
Přejídání jako porucha příjmu potravy
Záchvatovité přejídání postihuje nejčastěji ženy středního věku, avšak objevit se může kdykoliv u kohokoliv. A není to jen tak ledajaký problém. Má hodně společného s anorexií i bulimií. Téměř vždy jde ruku v ruce s příznaky deprese nebo úzkosti. Lidé, kteří nějakým druhem takového psychického onemocnění trpí, mají podle odborníků, častější tendenci vykazovat abnormální chování při jídle. Ať už jde o záchvatovité přejídání, hladovky, očisty, případně nadměrné cvičení, užívání projímadel nebo pilulek na hubnutí.
Závislost na jídle a přejídání jsou neblahým fenoménem naší doby
Anorexie: Tichý a plíživý nepřítel zdravého života
Bulimie: Chorobné přejídání spolehlivě zničí zdraví i vztahy
Nekontrolovatelné záchvatovité přejídání
Záchvatovité přejídání je popisováno jako přejídání na často nezdravých potravinách a je následováno pocity intenzivního studu a viny, často následované sebenenávistí, intenzivní diety a omezování. Poměrně běžné je také silné nutkání k jídlu v nočních hodinách. Podle odborníků hrají velkou roli genetické a biologické faktory, duševní poruchy či symptomy duševního onemocnění (deprese, úzkosti, zneužívání návykových látek), nezdravá touha po štíhlém těle (i u lidí s normální hmotností), časté nebo restriktivní diety (údajně až jeden z pěti lidí dodržující nezdravé diety trpí poruchou přejídání) a rovněž i trauma z dětství (týrání, zanedbávání a podobně).
Příznaky záchvatovitého přejídání
Mezi oficiální kritéria pro diagnostiku poruchy přejídání patří ztráta kontroly nad množstvím jídla, výrazná úzkost kvůli záchvatům přejídání a záchvatovité přejídání alespoň jednou týdně po dobu tří na sebe navazujících měsíců. Lidé, kteří záchvatovitým přejídáním trpí, jí rychleji než normálně. Jí tak dlouho, dokud se necítí nepříjemně sytí.
Jí velké množství jídla i ve chvíli, kdy hlad fyzicky vůbec necítí. A nejraději jí sami, jelikož se stydí za to, kolik toho sní. Často trpí i pocitem znechucení ze sebou samých a po přejídání se cítí vinni. Přesto si dělají zásoby jídla, které budou později tajně konzumovat. Jídlem řeší i jakýkoliv stres, pocit osamocení nebo emocionální bolest.
Následky záchvatovitého přejídání
Lidé, kteří trpí záchvatovitým přejídáním, trpí často mnohými zdravotními obtížemi. Mezi ty nejčastější patří vyšší riziko obezity, vyšší riziko srdečních onemocnění, cukrovky a vysokého krevního tlaku. Dále pak zvýšená úzkost, deprese a nespavost, potíže se spánkem, podrážděnost, onemocnění žlučníku, problémy se žaludkem a trávením a potrápit je mohou i bolesti svalů a kloubů.
Jak zvládnout záchvatovité přejídání?
Jestliže situaci nezvládáte sami nebo s podporou vašich nejbližších, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Terapie totiž pomáhají velice slibně a jsou účinné. Jestliže chcete zhubnout, zapomeňte na drastické diety. Musíte mít vyvážený a rozumně sestavený jídelníček. V opačném případě vám budou chybět základní prvky a živiny, tudíž si tělo začne o jídlo nutkavým způsobem říkat. A vyžadovat jej bude tak dlouho, dokud mu jej nedáte. K eliminaci záchvatovitého přejídání pomůže i odbourání stresu. Naučte se zvládat stresové situace i těžké emočně vypjaté situace, aniž byste se museli obracet k jídlu. Je to náročné, ale lze to. A pomoci mohou i alternativní terapie, jako je meditace, hluboké dýchání nebo jóga.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku