Rozhovor: „Podali jsme žaloby proti diskriminaci neočkovaných,” říká zakladatelka společnosti Rozalio, Martina Suchánková
Spolek Rozalio již 15 let prosazuje svobodnou a informovanou volbu o očkování. Podpořili již osmnáct soudních sporů, poskytují tisíc rad ročně, komunikují s politiky o změnách legislativy, pořádají každoroční Očkofórum s odborníky atd. Jejich aktivita mířila převážně k očkování dětí, avšak vlivem současné pandemie covid-19 pomáhají s řešením otázek ne-dobrovolného očkování dospělých.
Martina Suchánková je zakladatelkou a předsedkyní Rozalia. Má tak skvělý přehled o vývoji systému očkování, zákonech a judikátech, ale také o tom, jak se společnost v této otázce posouvá. A na to jsme se jí také zeptali.
Odstupující vláda v poslední chvíli vydala novelu vyhlášky o povinném očkování, kterou přikázala vybraným profesím a skupinám obyvatel očkovat se proti covid-19. Čekali jste takový obrat po všech vyjádření vlády, že očkování bude vždy dobrovolné?
„Kroky odstupující vlády nás vlastně ani nepřekvapily. Pomyslně střílela, kam se dalo, zavírala, co se dalo, vyhrožovala, přitvrzovala. Připadalo nám to jako taková agonie před pádem, aby ukázali, že se nás opravdu snažili zachránit všemi prostředky. A co bylo nebo nebylo účinné, to ať si pořeší vláda nová. Ovšem zatím i ta nová vláda se ke svobodám občanů staví spíše tím restriktivním směrem a k uvolnění diskriminujících opatření je velice vlažná. Před volbami deklarovaná dobrovolnost očkování je zatím velká lež. Ještě mají čas to změnit, no uvidíme.“
Co nyní Rozalio dělá proto, aby povinnost očkování proti covid-19 byla zrušena?
„My se především snažíme pozvedat naději a optimismus. Spíš tvořit než bojovat a současnou situaci vidět jako potřebnou zkušenost. Prakticky pak informujeme veřejnost o možnostech a právech jednotlivců i skupin – co mohou dělat, jak čelit neoprávněným požadavkům, nařízením, nátlaku na očkování. Za tím účelem spolupracujeme s advokáty, se Zuzanou Candigliota jsme podali žaloby proti diskriminaci neočkovaných. V poradně zodpovídáme desítky dotazů týdně a podporujeme vzájemnost a odvahu.“
Co radíte lidem, kterých se povinnost očkování proti covid-19 týká?
„Aby vytrvali a konali podle svého rozhodnutí a nenechali se tlačit zaměstnavateli a institucemi do očkování, které nezvolili dobrovolně na základě vlastního rozhodnutí. Aby posečkali, než nová vláda jasně deklaruje, co s vyhláškou o povinném očkování hodlá udělat. Nemusí se očkovat ihned. Naopak mohou přispět ke snaze povinnost zrušit tím, že osloví poslance, senátory, vládu, případně podepsali petice a deklarace podporující dobrovolnou volbu. To pomůže ve vyjednávání autorům petic a deklarací. Na našem webu najdou lidé informace včetně právních stanovisek o tom, jak mohou postupovat. Skvělou práci odvádí Iniciativa 21, na tu hodně odkazujeme.“
Studenti zdravotnických škol jsou nuceni se nechat naočkovat proti covid-19, jinak prý budou muset přerušit studium, přinejhorším jej zcela ukončit. Takto jsou informováni ze strany ředitelů škol. Nebudou se uznávat ani protilátky, ani prodělání nemoci. Mají studenti nějaké možnosti?
„Hlavně neházet flintu do žita! Nyní bych vyčkávala, jak se vyhláška o povinném očkování upraví. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek plánuje její novelizaci na polovinu února. Určitě je dobré oslovovat poslance a senátory. Hlas studentů je významný. Ti se mohou spojovat, vzájemná podpora je vždy důležitá. Existuje takzvaná Deklarace studentů nebo studentské hnutí Změna matrixu. Individuálně, ale i ve skupině, lze zaslat škole dopis o neoprávněnosti požadavku očkování, který připravili právníci z Prolibertate. Argumentace, že je nutné očkovat nejpozději do poloviny února, aby dotyčný byl k 1. 3. dotyčný naočkován a splňoval podmínky, není podle stanoviska advokáta Jindřicha Rajchla obhajitelná. Když bude nejhůř a vyhláška stále určovala povinnost očkování pro zdravotníky či studenty zdravotních škol, lze řádně přerušit studium a počkat, jak se k povinnosti vyjádří soudy. Všechny tyto informace i odkazy můžete najít na webu Rozalia.“
Psali nám rodiče ze Středočeského kraje, že je nechtěli pustit do nemocnice za jejich dcerou, když nemají očkování proti covid-19. Rodiče za svou dcerou poslali alespoň očkovanou babičku. Je takovýto postup nemocnice správný? Co mohou rodiče dělat, aby se dostali ke svému hospitalizovanému dítěti?
„Toto je zcela nepřípustný postup! A jsme přesně u toho, jak je důležité znát svá práva, mít dobré informace, jinak se stáváte bezmocným. Rodiče i jejich děti mají právo na nepřetržitý kontakt, což vyplývá jak z občanského zákoníku, zákona o zdravotních službách i ze samotné Listiny základních práv a svobod. Zařízení může stanovit hygienické a organizační podmínky pro přítomnost rodičů u dítěte, ale nikoliv toto právo nepřiměřeně omezovat nebo zcela vyloučit. Pouze soud by mohl oddělit rodiče od dítěte. Vnitřní řád nemocnice nesmí odporovat zákonu. Tedy rodiče mohou dostat nějaké podmínky pro pobyt či doprovod dítěte, ale splnitelné. V tomto případě to může být negativní test, rouška, dezinfekce rukou apod.
Lidé nesmí být nijak nuceni do dobrovolného očkování. Doporučuji si nechat udělat v nejbližší laboratoři antigenní test, vydat se do nemocnice, nasadit respirátor, zapnout nahrávání a v krajním případě zavolat na místo policii, že je dítě omezováno na svých právech a je mu zabraňován kontakt se zákonným zástupcem.“
Jak hodnotíte práci soudů v posledních dvou letech? Je situace s očkováním proti covid-19 nějak podobná obecné situaci s očkováním před pandemií? Změnilo se něco po právní stránce?
„Vymahatelnost práva je u nás slabá. Soudy rozhodují pomalu a často se uchylují k formálním rozhodnutím. Rozsudky Nejvyššího správního soudu, které již mnohokrát prohlásily opatření vlády za nezákonné, přišly často až když opatření už neplatila a místo nich byla vyhlášena nová. V lepším případě dostala vláda pár dní na úpravu stávajícího opatření, na místo toho vyhlásila nové nařízení se změnou pár slov, a soudní proces musel začít znovu od začátku. Považujeme to ze strany zákonodárné moci za výsměch moci soudní i občanům. Občas se objeví rozsudek, který nás naplňuje nadějí, že soudy na situaci nahlížejí nezávisle a rozumně, nicméně jich je jako šafránu. Rozalio pomáhalo některým klientům podat žaloby za diskriminaci neočkovaných občanů, ale přestože jsou žaloby podány více než půl roku, soudy nerozhodly. A tak je i nadále nejen naší vládě umožněno porušovat práva občanů.“
Představ si, že pandemie covid-19 bude ukončena a s ní všechny zákazy, příkazy. Vrátí se společnost do normálu? Co se změní? Jak to ovlivní práci Rozalia?
„Krásná představa! Žít zase život bez opatření. Myslím, že se změní náhled mnohých na očkování, respektive na nátlak, který je okolo něj téměř všudypřítomný. Před pandemií se o očkování a povinnosti diskutovalo v omezené skupině rodičů, neb se týkalo „pouze“ dětí. Najednou se očkování, nutnost proočkovat většinu, nátlak na podstoupení lékařského zákroku, sdělování citlivých informací, stalo celospolečenskou zkušeností. Pro mnohé to bylo prozření, že nejde jen o ochranu před nemocí, ale o moc. Moc na lidmi, nad jejich rozhodnutími. Hra o odebrání osobní zodpovědnosti nad svým zdravím se tu hraje už dávno a svou zodpovědnost mnozí rádi předali lékařům a institucím, je to tak pohodlnější. Ovšem určitá skupina lidí v tom cítí ztrátu svobody a je to pro ně hodnota zcela zásadní a vzdát se jí nehodlají.“
Získáváte nové partnery díky této situaci? Počítáte s nimi do budoucna pro spolupráci na změnách celého systému očkování v ČR?
„Lidí, které začalo zajímat očkování v rovině svobodného rozhodnutí, je mnohonásobně více než před pandemií. Lékaři, zdravotníci, právníci, lidé napříč profesemi se začali o lidská práva a práva ve zdravotnictví intenzivně zajímat. Ovšem i nyní je zřejmé, že povinné očkování proti covid-19 je vnímáno jinak než povinné dětské očkování, na které jsme po léta zvyklí a obecně je přijímáno. Trochu se obáváme, až se pandemická mašinérie přežene a ustane, aby otevřenost k volbě očkování i toho dětského zůstala v tak aktivním módu. Už nyní slýcháme od zastánců dobrovolného očkování proti covid-19, že nejsou antivaxeři a nejsou proti povinnosti dětského očkování. To pro nás není úplně optimistické, ale je i fakt, že to mohou říkat především ze strategických důvodů, aby byli vnímáni jako rozumní a nikoliv jako extremisté.“
Rozalio slaví 15 let své existence. Jak bys shrnula vaši práci? Kam se společnost díky Rozaliu posunula, čemu bylo Rozalio pomocné?
„Rozalio si od začátku své existence podle mě dobře a pevně stojí na svých základních principech, kterými jsou respekt k individualitě, k názoru jedince a svoboda v rozhodování pro každého. Zastáváme právo na osobní zodpovědnost za své zdraví a zdraví svých dětí. Myslím, že jsme posunuli možnosti těm, kteří chtějí volit očkování podle svého rozhodnutí. Kdo má kvalitní informace a zná svá práva a řeší své obavy, ten je těžko manipulovatelný, koná ze sebe, nikoliv ze strachu. Lze u nás získat rozsáhlé podklady informační i oporu mentální, duševní. Nikdy nedáváme hotová řešení, zásadně jen nabízíme možnosti a informace a prostor pro vlastní rozhodování. Pomohli jsme i systémovým změnám, například, aby na školy v přírodě mohly jezdit děti bez omezení nebo s naší podporou rodiče uspěli u Ústavního soudu, kdy bylo připuštěno odmítnutí očkování z důvodu výhrady svědomí. Obecně bych to viděla, že celou problematiku očkování posunujeme do zorného pole společnosti a zvědomujeme nutnost úprav k potřebám každé jedinečné bytosti.“
Kdyby Rozalio nevzniklo a neexistovala by žádná taková společnost, jak bychom na tom byli s pandemií covid-19? Existoval by nějaký odpor proti vládním nařízením, proti povinnosti očkování?
„Určitě ano! Rozalio není jediné, které povinnost očkování a nátlak kolem jeho aplikaci a omezování práv vnímá jako nepřípustné. Lidí, kteří spontánně cítí, že jde tvrdý zásah do svobod jedince, je mnoho a ukazuje to i množství sdružení a vzájemných propojení, které za dobu pandemie vznikly. My v Rozaliu jsme jen začali s tímto tématem mnohem dříve a náš vhled do něj je za léta zkušeností podložen širším kontextem. Těší nás, kolik lidí chce vědomě přistupovat ke svému zdraví a mít zodpovědnost sám za sebe, stát si za svým rozhodnutím a je ochotno vzájemně si pomáhat a podporovat se. A máme-li v pandemii, respektive v současné situaci vidět něco přínosného, je to právě to prozření a posun mnohých k aktivnímu přístupu ke svému zdraví a svým právům. Základem je nebát se! Strach je nejúčinnější nástroj na ovládání.“
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku
Tomáš
Farman